Yves Henri Donat Mathieu-Saint-Laurent (později Yves Saint Laurent), který je považován za nejtalentovanějšího návrháře 20. století, byl srovnáván se samotným Christianem Diorem. Návrhář začal svou kariéru už jako teenager. Díky svým inovacím, sice přišel o prestižní místo, avšak získal možnost založit svůj vlastní salon. Kdo mu pomohl v jeho začátcích? A čím ostatní naprosto šokoval?

Malý Yves se narodil v roce 1936 v alžírském Oranu. Jeho otec, ředitel pojišťovací společnosti, nebyl sice tak často doma, ale nadevše svého syna miloval. Jako dítě byl tedy obklopen zejména ženami. Možná díky tomu, se v něm už v raném věku začala projevovat křehká stránka jeho osobnosti a smysl pro módu. „Ve třech letech řekl mé tetě, že se mu nelíbí její šaty. Tak se šla okamžitě převléct,“ řekla v životopisném dokumentu návrhářova matka Lucienne Mathieu-Saint-Laurent.

Mladý umělec si už ve svých 14 letech vysnil svůj vlastní salon na Place Vendôme v Paříži. Vymyslel si klientky i to, jaké róby si u něj vybraly. Ve stejném věku se své matce svěřil o své homosexualitě. „S manželem jsme o tom nemluvili. Bylo to tabu.“

V sedmnácti letech zkusil Yves štěstí a odjel s matkou do Paříže, kde se zúčastnil soutěže International Wool Secretariat, vyhrál ji však až později. Svými vítěznými návrhy upoutal pozornost Michela de Brunhoffa, tehdejšího šéfredaktora francouzského časopisu Vogue. Ten ukázal jeho skici Christianu Diorovi. Bylo to poprvé a naposledy, kdy se Brunhoff takto angažoval pro nějakého návrháře. Hned poté byl mladý Yves přijat jako pomocný návrhář Christina Diora.

Pobyt na psychiatrii

Spolupráce však netrvala dlouho. Po smrti Diora (1957), se z Yvese stal kreativní ředitel slavného módního domu, jako nástupce si ho vybral před svou smrtí sám Dior. Saint Laurentovi bylo pouhých 21 let, stal se tak nejmladším módním návrhářem ve světě haute couture. Prvního uznání se mu dostálo po uvedení jeho kolekce Trapeze (1958), jež se nesla v klasickém diorovském duchu.

Po několika úspěšných kolekcích chtěl Yves inovovat Diorův styl. Pokusil se prosadit beatnickou módu – černé roláky, kožené bundy a holínky. Dlouholeté klientky však byly tímto nápadem zděšené a návrhářova inovativní kolekce byla méně úspěšná než ty předchozí.

Majitel domu Dior Marcel Boussac využil toho, že byl návrhář povolán do alžírské války, aby ho nahradil. Na jeho místo nastoupil Marc Bohan. Yves však život v armádě naprosto nezvládl a psychicky se zhroutil: na vojně vydržel pouhé tři týdny. Byl tedy prohlášen za neschopného služby a tím pádem propuštěn z armády. Někteří tvrdí, že právě tyto drsné zkušenosti se nejvíce podepsaly na jeho zdraví a způsobily jeho pozdější závislost na drogách a alkoholu.

O tom, že byla jeho smlouva s Diorem přerušena, se Yves dozvěděl od svého milence Pierra Bergéa, když ležel v nemocnici na psychiatrickém oddělení. Byla to pro něho těžká rána. V tu chvíli se mu však v hlavě zrodil nápad na rozjetí své vlastní značky.

Designér v rouše Adamově

Návrhář během práce v salonu navrhoval také kostýmy pro divadlo a film. Vytvořil například garderobu pro Buñuelův film Belle de Jour – Kráska dne. Jeho nejlepší přítelkyní se stala herečka Catherine Deneuveová, která byla i jeho múzou. V roce 1965 představil Yves takzvané Mondrianovy šaty, které byly inspirované malbami Pieta Mondriana. Šaty byly potištěny barevnými obdélníky oddělenými černými pruhy. O rok později otevřelo duo Laurent – Bergé butik Yves Saint Laurent Rive Gauche, kde prodávali kolekce prêt-à-porter.

V témže roce představil Yves ve své kolekci podzim/zima 66 smokingový kalhotový kostým, praktické oblečení vycházející z pánské módy. Smoking se stal jakýmsi rukopisem značky YSL. Byl k vidění na Biance Jaggerové či Lize Minelliové. „Za ty roky jsem se naučil, že to nejdůležitější na šatech je žena, která je nosí.“

V sedmdesátých letech se vrátil k androgynnímu vzhledu svých modelů. Muži i ženy nosili saténové nohavice, načechrané košile a šátky uvázané okolo pasu. V roce 1971 byla na trh uvedena kolekce YSL Beauté, která obsahovala první pánský parfém s názvem YSL a dekorativní kosmetiku. „Nejkrásnější make-up ženy je vášeň. Nákup kosmetiky je ale snazší.“ Na reklamě k své pánské vůni se nechal návrhář zvěčnit zcela nahý. Veřejnost byla naprosto šokována. „Nejsem krásný, ale mám velmi dobré tělo,“ prohlásil ohledně reklamy sám Yves.

Život v ústraní

V roce 1983 uspořádal výstavu v Metropolitním muzeu umění v New Yorku, a stal se tak prvním žijícím umělcem, kterému se této pocty dostalo. O několik let později, v roce 1999, převzal značku konglomerát Gucci Group. Yves vedl sekci Couture a návrhář Tom Ford kolekce prêt-à-porter.

Neshody s Gucci Group vedly v roce 2002 k ukončení YSL Couture. Poslední rozlučková přehlídka byla uvedena 7. ledna. 2002 v pařížském Centre Pompidou. Yves Saint-Laurent chtěl zmizet ze světel reflektorů a odpoutat se od stresu, začal tedy trávit většinu  času ve svém domě v Marrakéši v Maroku. O šest let později talentovaný návrhář podlehl rakovině mozku. Tělo bylo po obřadu zpopelněno a rozptýleno na jeho vlastních pozemcích v milované Marrákéši.

Mnoho lidí o něm říká, že byl velmi plachý a křehký samotář, který trpěl depresemi. Jeho talent mu však zajistil nesmrtelnost. Pierre Bergé o svém milenci prohlásil: „Coco Chanel dala ženám svobodu. Yves Saint Laurent jim dal moc.“ V roce 2014 natočil francouzský režisér Jalil Lespert film, který mapuje návrhářův život. Návrháře ztvárnil Pierre Niney.

 

Autor: -tya-

Foto: ČTK/JEAN JACQUES LEVY, ABACA, FRANCOIS MORI, youtube/Movieclips Coming Soon

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Napište svůj komentář
Vaše jméno