Jeho díla plná sexuální krutosti inspirovala vznik termínu sadismus. Kontroverzní šlechtic a autor skandálních pornografických děl, Donatien Alphonse Francois de Sade, dokáže šokovat i dvěstě osmdesát let od svého narození a při čtení jeho děl se i dnes mnohým orosí čelo.

Muž, kterého známe jako Markýze de Sade, se narodil do starobylé francouzské šlechtické rodiny, která byla zpřízněna i s větví panovnického rodu Bourbonů. První čtyři roky prožil v Paříži, poté byl přestěhován k babičce do Avignonu. Ani zde se však příliš dlouho neohřál a pro své nevhodné chování putoval dál, ke strýci na zámek Saumane. Francoise de Sade vystudoval Školu lehké kavalerie ve Versailles a jako voják se aktivně zúčastnil sedmileté války. Po jejím skončení z vojenských služeb odešel a dle dostupných informací projevil v boji velkou statečnost, ale také značnou osobnostní narušenost.

Manželství jen pro peníze?

Jako člen vážené šlechtické rodiny se těšil výsadnímu postavení, ale to, co mu scházelo, byly finance. Nezbývala jiná možnost než se výhodně oženit. Rodiče mu vybrali za manželku ženu neurozenou, zato značně movitou. Stala se jí Renée – Pélagie de Montreuil a své ano si řekli 17. května 1763. Zprvu se zdálo, že nepříliš pohledná novomanželka bude do manželství přínosem pouze finančním, ale časem se ukázalo, že se svým chotěm sdílí i některé jeho sexuální představy.

Deviant a sadista

Ženatý byl teprve pár měsíců a už stihl rozpoutat několik skandálů. Kromě sídla, kde trávil čas se svou ženou, si pořídil i malý byt, kde pouštěl z uzdy své sexuální fantazie plné násilí. Do svého útočiště zval prostitutky, které škrtil, bičoval a jinak trýznil. A protože se některým z nich jeho praktiky nelíbily, prosáklo vše na veřejnost.

Za svého života byl Markýz de Sade několikrát obviněn, uvězněn a opět propuštěn. Nějvětším hříchem byla tehdy sodomie, tedy společensky nepřijatelné sexuální chování, které zahrnovalo například anální, orální či stejnopohlavní styk, a právě v ní si markýz velmi liboval.

Největší skandál

V říjnu 1772 byl společně se svým sluhou odsouzen za travičství a sodomii. Příčinou byl jeden z pověstných „večírků“, které Sade organizoval. Šlo o zvrhlé sexuální orgie, kde svým partnerkám mimo jiné podával afrodiziakum stimulující pohlavní orgány, které známe pod označením španělské mušky. Jedná se o výtažek z brouka puchýřníka lékařského, který obsahuje látku kantaridin. Ta v malé dávce funguje jako stimulant, ve větším množství jako jed. Sade dávkování přehnal a ženy měly velké zdravotní potíže. Následovalo udání za travičství a markýz musel prchnout do Itálie.

Asi největší průšvih netradičního milovníka připadá na rok 1775, kdy vyšlo najevo, že na svém zámku La Coste nutí mladé služebné k podivným sexuálním praktikám a pořádá zvrhlá divadelní představení pro svou manželku. Sade opět opouští zemi a rok cestuje po Itálii.

Díky svému nestandartnímu chování strávil za svůj život mnoho let ve vězení, ale také v ústavech pro chorobomyslné. Byl také zdatný útěkářem. Z nucené internace několikrát úspěšně uprchl, ale jeho touhy po netradičním sexuálním životě ho nakonec vždy opět dohnaly za mříže.

Plodné období za mřížemi

Pobyt ve vězení mu sice vzal komfort na nějž byl zvyklý, ale za to ho inspiroval k literární tvorbě. Právě za mřížemi vznikla jeho neznámější díla. Při čtení perverzního dívčích deníků Justýna a Julietta, se čtenářům zježí chlupy i dnes. Za nejznámější Sadův počin považujeme knihu 120 dnů Sodomy. Ta se dočkala i filmového zpracování.

Film s názvem Salo aneb 120 dnů Sodomy natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini, a díky jeho kontroverzi a provokativnosti ho spousta kin odmítlo promítat. Slavnostní premiéry se sám režisér nedožil. Zemřel krátce předtím, za dosud rozporuplných okolností. Za jeho brutální vraždu byl nakonec odsouzen mladý prostitut, který si odseděl osm let za mřížemi.

Filozof nebo sadista?

Ne všichni však vidí Sadovo dílo pouze jako vrchol perverzity. Například francouzský básník Charles Baudelaire poukazoval na to, že markýzovo dílo je třeba číst, protože ukazuje na to jaké lidstvo je a kam až může klesnout.

Jsou i tací, kteří Sada vidí v příznivém světle. On sám uváděl, že perverzí chce ve svých dílech poukázat na to jak zhýralá je společnost a politická morálka. Opovrhoval církví i náboženstvím, což se promítá také v jeho dílech, kterých je v knižní či povídkové podobě dochovaných celkem patnáct.

Jeho nejslavnější knihu 120 dnů Sodomy někteří chápou jako sexuologickou studii popisující všechny možné sexuální úchylky. A příjmení zhýralého markýze inspirovalo i vznik termínu sadismus. Jako sadistu chápeme člověka, který ke svému sexuálnímu uspokojení potřebuje ubližovat ostatním, je fascinován násilím a kruté chování mu přináší uspokojení.

Markýz de Sade, jehož dílo dodnes jitří emoce, se dožil úctyhodného věku sedmdesát čtyři let. Po dlouhých rocích věznění umírá 2. prosince 1814 na plicní edém.  

Foto: Depositphotos.com, Instagram

Zdroj: wikipedia.org