Peří, papír a kov – tyto materiály přinesly návrháři španělského původu obří úspěch a respekt u kolegů. Mezi jeho klientky patřil například sexsymbol 60. let – Brigitte Bardot, Jane Fondová či extravagantní zpěvačka Lady Gaga… Jak se chlapec z baskického městečka dostal až na samou špici módního průmyslu?
Malý Francisco Rabaneda Cuervo se narodil v roce 1934 v baskickém městě Pasajes. Poté co byl jeho otec, plukovník, popraven francouzskými vojáky během španělské války, utekl se svou matkou v pěti letech do Francie. V hlavním městě pak po základní škole nastoupil na École de Beaux-Arts, obor architektura. Studia ukončil v roce 1963. Ve stejném roce získal cenu na pařížském biennale – mezinárodní přehlídce umění – za zahradní sochu vystavenou v Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris.
Jeho matka se ve Francii živila jako hlavní švadlena u Balenciaga, svět módy byl tak mladému Pacovi velmi blízký. Už v roce 1955 se pustil do navrhování kabelek pro Roger Model a bot pro Charlese Jourdana. Dále vyráběl neobvyklé knoflíky. Mezi jeho klienty patřil například módní dům Givenchy, Pierre Cardin i návrhářka Nina Ricci. V roce 1959 publikoval časopis Women´s Wear Daily sedm návrhů oblečení podepsaných jménem Franck Rabanne. Toto jméno si umělec vybral kvůli tomu, že má dohromady 13 písmen a podle něj je třináctka šťastným číslem. Přezdívku Paco začal užívat až od roku 1965.
Vlastní značka a první kolekce
Prvního velkého komerčního a mediálního úspěchu dosáhl Rabanne v roce 1965, kdy představil kolekci nadměrných šperků v různých geometrických podobách a barvách. Dalo by se říct, že šlo o předobraz dnešního 3D tisku.
Hned rok nato založil vlastní módní dům a představil svou první módní show, která se uskutečnila v hotelu George V. Kolekce nesla název „12 nenositelných modelů ze současných materiálů“. Do historie se zapsaly hlavně šaty zvané „Moulded dreses“, které byly vyrobeny z kovových destiček. Paco Rabanne se tím zařadil do úzké skupiny prestižních francouzských módních salónů haute couture.
Svými přehlídkami, chtěl publikum především šokovat. Ve svých návrzích šel proti proudu. Rád experimentoval a objevoval nové tvary, formy a materiály. Často ve svých kolekcích používal pospojované plasty, paví peří, kov i papír, při „výrobě“ šatů využíval především páječku a kleště. Sama Coco Chanel ho nazvala „Dělník s kovem“.
Šaty na jedno použití
Z umělé hmoty například vytvořil kroužkovou minisukni a minišaty na jedno použití, aby vyhověl potřebám žen prahnoucích jít s módou natolik, že byly ochotny zbavovat se toho, co měly na sobě předešlý den. Jeho oblíbeným materiálem byl rhodoid (typ plastu).
V roce 1967 představil Rabanne kolekci šatů z papíru a směsí nylonových vláken pospojovaných barevnou lepicí páskou. Měkký a lehký materiál byl levnější alternativou a tím pádem i dostupnější pro širší okruh klientů. Někteří kolegové o něm říkali, že má návrhář „averzi na jehlu a niť.“ Tuto nadsazenou poznámku dokazuje i kabát, jenž byl vytvořen z tlustých plastových pásů, na kterých byla přilepena pštrosí pera.
Podle mnohých kritiků převrátily Rabanneho návrhy módní systém. Šlo o strategii: s novým sem a starým pryč. Šedesátá a sedmdesátá léta fandily mladistvosti, elegance byla pokládána za „mrtvou“.
Právě v sedmdesátých letech prolomil návrhář jedno z tehdejších tabu. Na svou přehlídku najal modelky černé pleti, což ho málem stálo vyloučení ze Syndikátní komory pařížských krejčích.
Voňavé rozšíření portfolia
Ke konci šedesátých let rozšířil Rabanne své portfolio o řadu vůní. Jeho první dámský parfém se jmenoval Calandre. Pánský parfém Paco Rabanne Pour Homme byl představen v roce 1973. Kromě oblečení se pustil i do navrhování slunečních brýlí.
Jeho návrhářského umu využili i filmaři. Vytvořil například kostýmy pro snímek Casino Royale (1967) od režiséra Johna Hustona či sci-fi Barbarella, pro který spolu s Jacquesem Fonterayem navrhl slavnou přiléhavou kombinézu. V běžném životě ji ženy nosily především zastrčené do vysokých bot a doplněné o nízko posazený široký pásek.
V roce 1992 představil své modely španělskému královskému páru na světové výstavě v Seville. Není proto divu, že o osm let později získal zlatou medaili Za zásluhy o krásná umění. Ve Francii byl v roce 2010 jmenován dokonce důstojníkem Řádu čestné legie.
V roce 2011 se kreativním ředitelem módního domu stal indický návrhář Manish Arora. Po dvou sezonách ho na jeho místě vystřídala Lydia Maurerová. Ale ani ta déle než dvě sezony nevydržela. V roce 2013 byl na tento vrtkavý post jmenován mladý francouzský designér Julien Dossena, který je v čele firmy dodnes.
