Umí se pohybovat na tanečním parketu i před filmovou kamerou, ale stejně tak i na půdě OSN, kde nedávno zastupovala neziskový sektor a prezentovala svou nadaci na pomoc seniorům, která letos slaví deset let existence. O tématu stárnutí světové populace dnes dokáže mluvit s takovým entuziasmem, že člověk brzy zapomene, že naproti němu sedí topmodelka a Miss World 2006…

Proč zrovna nadace Krása pomoci zaměřená na seniory a nikoliv třeba na děti?

Nadací starajících se o děti je v naší zemi dost a dělají to dobře – nemělo smysl zakládat další dětskou nadaci třeba proto, že je to líbivé téma. Proto jsem hledala oblast, kde pomoc chybí – a senioři byli jasná cílovka. Netvrdím, že tady přede mnou nebyly nadace, které by se nevěnovaly seniorům, ale už třeba naším unikátním projektem “Doma bez obav” se nám podařilo vyplnit díru v oblasti sociálních služeb, takže rozhodně mělo smysl nadaci založit.

Jako vůbec první neziskovce z ČR se vám v roce 2015 podařilo prezentovat tématiku seniorů jak na půdě Organizace spojených národů v New Yorku, tak v ženevském Paláci národů. Co to pro vás znamenalo?

Byli jsme v rámci třiapadesátého zasedání Komise pro sociální rozvoj s mojí nadací osloveni, abychom na půdě OSN prezentovali národní plán v oblasti pozitivního stárnutí. Výsledkem byly velice kladné ohlasy a uvědomila jsem si, že tímhle způsobem by bylo možné nejen upozorňovat na problematiku stárnutí populace, ale nějakým způsobem ovlivňovat i její řešení. Navzdory tomu, že tohle je velmi aktuální téma, které se týká celého světa, především zemí globálního severu, s tím nikdo nic moc nedělá. Přitom je to jedna z největších výzev, které čelíme. Jsou již jisté tendence, které si tuto výzvu začínají uvědomovat a v současné době se například vytváří agenda pod hlavičkou různých organizací OSN, což České republice dává velkou příležitost přinášet do této problematiky větší impulzy – a to i proto, že v současné době naše země po dvaceti letech předsedá ECOSOCu (Hospodářské a sociální radě OSN) a my k tomu aktivní spoluprací přispíváme.

Co přesně vaše nadace dělá pro zlepšení života seniorů?

Komplexně je zajišťujeme v jejich domácím prostředí, tedy pro každého klienta individuálně koordinujeme přímo jemu na míru všechny potřebné sociální služby tak, aby mohl co nejdéle žít tam, kde si přeje, ve svém domově. Pomáháme jim třeba vyřídit příspěvek na péči, zařídit kompenzační pomůcky, ale také zajistit dobrovolníka-společníka k osamělému klientovi, který se s ním pravidelně vídá. Také podporujeme sociální služby ostatních neziskovek po celé ČR. A protože si uvědomujeme, že potřebujeme dosáhnout systémových změn k opravdovému zlepšení situace, spolupracujeme i s vládou a lobujeme za změnu legislativy – například, aby se ulehčila a zlepšila práce sociálních pracovníků. Například je kvůli píchnutí injekčním perem třeba volat ke klientovi zdravotní sestru – podle zákona mu ji nemůže píchnout sociální pracovník. Tohle jen zvyšuje náklady na péči o seniory a zatěžuje kapacity zdravotního personálu, které už dnes nedostačují a komplikuje to život jak seniorům, tak těm, kteří jim pomáhají… Také lobujeme za možnost sdílení pracovních. Česká republika má v současnosti jeden z nejkonzervativnějších pracovních trhů v Evropě. Přitom je zde mnoho aktivních seniorů, kteří mají chuť a sílu pracovat, ať už kvůli možnosti přivýdělku nebo z potřeby být aktivní součástí společnosti. K tomu zvyšujeme povědomí na odborných konferencích a půdě OSN o stárnutí populace a demografických změnách. Vystupuji na konferencích pro stovky lidí, kde na základě vlastního příběhu motivuji ostatní, aby byli aktivní.

Jak na půdě OSN nebo při jednání s vládou lidi berou Miss World?

Každý člověk je individualita a z toho by měl vycházet. V OSN zastupuji nevládní organizaci. Sociální oblasti se věnuju 12 let, tedy téměř stejně dlouhou dobu jako svoji profesionální kariéře a to je podstatná část mého dosavadního života. Nadace Krása pomoci funguje už deset let a já za tu dobu dávno ztratila potřebu dokazovat, proč to dělám. A ve finále to jediné, co za vás hovoří, je vaše sebeprezentace a práce. Samozřejmě, že jsem se setkala i se zbytečnými předsudky, asi jako každá žena, ale ty se většinou po osobní zkušenosti zlomí.

Jak se shánějí finanční prostředky na pomoc seniorům?

Nejtěžší to bylo v době, kdy jsme začínali – psal se rok 2008 a svět byl už rok zasažený ekonomickou krizí a podpora seniorů nebyla vůbec populární, takže na nějakou nadaci, obzvlášť na seniory, nikdo moc žádné peníze dát nechtěl. Počáteční fungování naší nadace jsem tak často lepila s pomocí svých přátel. Naštěstí jsme tohle období přestáli a v současné době se nám daří lépe a s našimi současnými partnery se snažíme budovat trvalejší vztahy postavené na stejných hodnotách. Ale ani dnes není lehčí shánět peníze na péči o seniory. Na jednu stranu se tato cílovka v poslední době stává pro mnoho firem zajímavou cílovou skupinou. Přesto ale často nakonec raději zvolí podporu takové nadace, která je pro ně v rámci marketingu “líbivější”, což jsou skoro vždycky děti a podobná témata. Když jsme začínali, nezřídka za podporu nadace někdo chtěl něco ode mě, ať ve smyslu reklamním nebo časovém. Byly tendence zneužít toho, že za nadací stojím právě já. Jsem ráda, že dnes máme podporovatele z řad firem i jednotlivců, pro které není málo to, co nadace dělá.

Co po vás chtěli?

Řeknu vám to takhle – od té doby, co jsem vdaná, je to mnohem lepší, protože už si tolik netroufají… Nebylo výjimkou, že se mě někteří snažili využít ke svým propagačním účelům, které nijak nesouvisely s podporou nadace, jindy se to týkalo mého času, kdy vám osobně na několika schůzkách slíbili hory doly a pak vaši činnost nepodpořili, nebo zkrátka jen nedodrželi dohodu a smlouvu. A protože není možné vymáhat dobrovolný dar, byť je podepsána smlouva o daru, tak se i stalo, že jsme museli sáhnout do vlastních rezerv… Asi chápete, co to pro lidi, kteří dělají profesionálně práci pro druhé, znamená. Naštěstí jsme se naučili neférové jednání rozlišovat hned v začátcích a snažíme se je eliminovat a pracovat maximálně efektivně. Každopádně není lehké být v tomto světě ženou a musíte se obrnit proti některým tendencím, kterým muži čelit nemusí.

A není přirozené chtít za finanční dar nějakou protihodnotu?

Určitě ano, a pokud nám někdo poskytne finanční dar a je oboustranně nastavená spolupráce, vycházím maximálně vstříc. Občas jen v našich podmínkách hledám více uvědomění si toho, že donor a nadace jsou vyrovnaní partneři a obě strany by si měly být vědomy toho, jakou hodnotu jejich spojení přináší jim i společnosti a měli by spolu jednat férově a mít k sobě možná o něco víc vzájemné úcty a respektu. Je to zkrátka vyrovnané partnerství a tak by se k tomu mělo přistupovat… S našimi partnery podporujeme kvalitní projekty, které opravu mění životy lidí k lepšímu, a to už je přece samo o sobě skvělé. A pokud to dává smysl a je to časově v mých možnostech, ráda se zapojuji i nad rámec domluv. Ale pokud se někdo snaží využít podpory nadace třeba jen proto, aby se dostal ke mně za výhodnějších podmínek, a vůbec mu přitom nejde o to, co pro seniory děláme, tak je to neférové jednání. Jen chci poukázat na to, že fakt, že za nadací stojí Miss World, nemusí být v reálu vždy výhodou.

Proč myslíte, že by měly firmy přispívat nadacím?

Protože kvalitní neziskovky mají letitou praxi v dané oblasti, rozumí problematice a dokáží efektivně využít veškeré prostředky a vynaložit maximální úsilí pro pomoc slabším. I pomáhat se musí profesionálně a organizovaně. A taky proto, že každá prosperující společnost, firma či soukromá osoba by měla mít zájem o svět, ve kterém žije, a měla by do toho společného bohatství vracet zpět, měla by tento společný prostor zlepšovat pro sebe i další generace. Vyspělost společnosti se pozná i podle toho, jak se dokáže postarat o ty slabší. Dnes tu máme celou řadu neziskovek, které profesionálně řeší pomoc znevýhodněným nebo zranitelným skupinám lidí a výrazně přispívají k řešení dané problematiky, na kterou soustavně upozorňují. Zároveň jsme my, nevládní organizace, tím hlasem, který lobuje za zranitelné skupiny lidí i směrem k vládě, pro kterou jsme dalším důležitým partnerem. Význam práce neziskovek v ČR je zkrátka neoddiskutovatelný, a aby došlo k trvalé pozitivní změně ve společnosti, potřebujeme podporu a spolupracovat. Každý úspěšný bussiness by měl určitým procentem podporovat své okolí – ať si vybere, jestli jsou mu bližší zvířata, děti, ekologie nebo senioři, ať bojuje proti korupci nebo drogám, každá prosperující firma i jednotlivec by podle mě měl být sociálně a společensky zodpovědný.

Proč?

Pouhý bussiness není cesta. Humanismus a lidskost je něco, co nás odlišuje od všeho ostatního na tomhle světě a žít pro ideály je přece součástí principu života. Když je spolupráce postavená na společných hodnotách, je přínosná pro všechny strany. Neziskovka dodá práci firmy nový rozměr, přesah, osloví třeba i nové zákazníky nebo motivuje zaměstnance firmy, aby se sami víc angažovali. Neziskovky jsou nedílnou součástí naší společnosti – kdyby nebyly, není demokracie. Neziskovky rozumí dané problematice, jsme důležitým partnerem vlády i byznysu. A pokud se má v nějaké oblasti postupovat kupředu, pak je třeba, aby všechny tyhle složky nějak konstruktivně spolupracovaly. Pochopitelně, že řada úspěšných firem má i své vlastní nadace, případně každý rok podporuje nějakou jinou organizaci, ale to z dlouhodobého hlediska nepřináší takový efekt. Pokud se má dosáhnout nějakých trvalých výsledků a změn, jako například naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs), je třeba plánovat dlouhodobě, v horizontu desetiletí, a spolupracovat napříč sektory. Ale protože jednotlivé vlády se zpravidla střídají po mnohem kratších časových úsecích, i proto jsou tak důležité neziskovky, které mají dlouhodobý strategický plán. I proto mě velice mrzí, že se na neziskovky a jejich skvělou práci útočí. Moji nadaci za celých deset let vláda podpořila jednou, fungujeme výhradně z peněz získaných ze soukromého sektoru a od jednotlivců a já i moje rodina moji nadaci také finančně podporujeme.

Založit úspěšnou nadaci a dostat ji na půdu OSN je nepochybně úspěch, ale nakolik se se seniory stýkáte vy osobně?

Setkávám, je to pro mě důležitá zpětná vazba a je to pro mě na téhle práci nejmilejší aktivita, kterou mám za odměnu! Zároveň si v každodenním životě i při svých cestách všímám seniorů, povídám si s nimi a nežiju rozhodně v žádné bublině. S našimi klienty se snažím potkávat, jak to je možné, i když mám v rámci nadace spoustu jiné práce a povinností – od lobování za změnu legislativy, přes udržování dobrých vztahů se stávajícími donory, účast na konferencích u nás a zahraničí, fundraising, až po hledání nových příležitostí. K tomu se snažíme prostřednictvím médií a sociálních sítí komunikovat veřejnosti problémy seniorů a vybízet jednotlivce, aby pravidelně, třeba malými částkami, přispívali. Nedávno jsme upozorňovali na osamělost seniorů ve stáří. Kampaň měla úspěch, povedlo se získat mnoho nových dobrovolníků, jednotlivci přispívali a ozývali se dokonce lidé se zájmem vzít osamělé starší osoby na Vánoce k sobě domů. Vždycky si znovu uvědomím, že Češi mají srdce na správném místě a dokáží být solidární. Mimochodem, tahle kampaň je také výsledek skvělé oboustranné spolupráce mezi námi a firmou.

Jak se stíháte vedle nadace věnovat i svoji profesi?

Musím se přiznat, že mně v posledních letech nadace dost přerostla přes hlavu – z původního vedlejšího projektu se pomalu stává aktivita, která je moji velkou seberealizací a považuju ji za aktivitu, která je z mého pohledu mnohdy zajímavější, než moje práce v komerčním bussinessu. Tam mě už nic moc nedokáže nepřekvapit. Pravděpodobně to taky souvisí s tím, jak člověk zraje.

Svoji profesi a komerční práci se samozřejmě věnuji, je to můj bussiness, který mi dává svobodu se nadaci věnovat. Řada mých klientů oceňuje moji neziskovou aktivitu a jsem ráda, že někteří ji také podporují. I v mém oboru dnes klienti nechtějí jen tvář, chtějí, aby jejich brand zastupoval někdo, kdo má přesah, názor a kdo jim dokáže nabídnout víc než hezkou fotku. Zaručeně vnímám jako obrovskou výhodu pro cokoliv, co budu třeba jednou v budoucnu dělat, tu praxi. V současné době mám třeba tu čest zastupovat český neziskový sektor v OSN, kde jsme nedávno prezentovali, jak si ČR vede v naplňování Cílů udržitelného rozvoje. To je pro mě skvělá škola.

V současné době se podílíte na naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Proč je to důležité?

Jsme součástí mnohem většího společenství, než je ČR, jsme zároveň obyvatelé Evropy a této planety a v současné době čelíme všichni globálním problémům a společným globálním výzvám- a ty se právě zhmotňují a konkretizují ve zmíněných SDGs. Mají za cíl například vyřešení genderové nerovnosti, konec chudoby, zlepšení kvality života pro všechny, zlepšení infrastruktury, posílení obnovitelných zdrojů a recyklace, zastavení kácení lesů, zastavení plýtvání potravinami a vodou, atd. SDGs mají velké ambice a přináší konkrétní cíle do roku 2030, chápejme je tedy jako dlouhodobý světový plán „na lepší svět“, ke kterému každá země, každý člověk významně přispívá. Předchozí MDGs (Millennium Development Goals) se podařilo úspěšně naplnit, například se zmenšila chudoba o polovinu, (o polovinu se zmenšil počet lidi disponující 1 USD na den), což byl ohromný úspěch. Tedy není důvod nevěřit, že když se všichni zapojí, SDGs se podaří naplnit. Ten, kdo tvrdí opak, se jen vymlouvá, aby měl zase důvod nic nedělat. Každý můžeme významnou měrou ovlivnit svět kolem sebe, pokud se k tomu rozhodneme. Důležitá je iniciativa každého jedince. Na práci každého z nás záleží, protože může inspirovat lidi kolem.

Obrovský vliv na to mají i média, která by měla míň děsit lidi nebo vyvolávat strach, měla by vyvracet lži a konspiračních teorie a naopak více informovat o dobrých zprávách a úspěších, kterých není málo.

Jak k tomu může každý člověk přispívat? 

Konkrétně může každý třídit odpad, šetřit vodou, neplýtvat potravinami a nevyhazovat je zbytečně, neznečišťovat veřejný prostor, jezdit MHD nebo chodit pěšky, když nemusím jet autem. Žádná velká změna se nepodaří prosadit, když ji všichni lidi nevezmou za vlastní, když se všichni nebudeme snažit. Politici se můžou společně s neziskovkami na něčem dohodnout, ale to nic neznamená, pokud to lidé nepodpoří.

Jak si ČR vede ve srovnání se světem?

Jsme nejméně ohrožení chudobou a máme relativně dobrou a dostupnou zdravotní péči. Naopak se u nás hodně pije alkohol a kouří, máme jednu z největších spotřeb v Evropě! Co se týče genderové nerovnosti, také to u nás není dobré, máme velké rozdíly platů mezi muži a ženami. Za stejnou pracovní pozici mají ženy až o 22% menší plat! Tím bohužel nemůžeme jít příkladem. Zejména v tomto směru se musíme posunout dál a nemůžeme přece ve 21. století hodnotit lidi podle toho, jestli jsou žena nebo muž, ale podle odvedené práce a výsledků. Jako důležité hodnotím naše předsednictví v ECOSOC. ČR je teď tím lídrem v udržitelném rozvoji, my můžeme udávat ten směr, my můžeme říct, co je tou prioritou, které se budeme věnovat.

Co máte v rámci Vaší OSN agendy v posledním období za sebou?

Naše velvyslankyně pro OSN J. E. paní Chatardová je velmi aktivní, nedávno organizovala kulatý stůl v NY, kde jsem se účastnila pracovní snídaně a jako jedna z panelových prezentujících jsem mluvila o roli neziskových organizaci ve tvorbě a ovlivňování policy. Dál jsem dostala možnost být jeden z řečníků na prestižním UN Youth Fóru 2018, kde jsem pronesla motivační projev ke stovkám delegátů z celého světa o závazcích nás mladých, jindy jsem zase byla keynote speaker UNFPA konference k Aging population. Také jsme s UN Women, Radou Evropy a moji nadací organizovali side event na téma participace všech se zaměřením na ženy a seniorky. Je toho už relativně dost. Ráda bych se dál podílela na naplňování Agendy 2030 a ráda bych se se svoji iniciativou podílela na konkrétním cíli – pozitivní stárnutí populace. Také bychom chtěli dávat impulzy k řešení penzijního systému, větší podpory domácí péče a domácích pečujících, možnosti větších pracovních příležitostí pro seniory atd.

Proto jste měla potřebu zakládat nadaci?

Aktivní spolupráce s OSN je od roku 2015 celkem běžnou součástí moji práce. Zkrátka si uvědomuju, že pokud mám v této problematice možnost něco udělat a změnit, musím tomu dát formu, musím mít v týmu lidi, kteří tomu rozumí a mířit nejvýš a globálně, proto nadace. Chtěla jsem v tom, co mě tolik ovlivnilo během Miss World, pokračovat a samotný modeling zkrátka nestačil moji seberealizaci, očekávala jsem od sebe víc, chtěla jsem využít svůj potenciál a popularitu k něčemu, co mi dává smysl. Považuju to za normální a je fakt, že vlastně pouze u nás doma jsem se občas setkala s cynickým shazováním. Ale s tím se setká asi každý. Je důležité vydržet a nenechat si vzít tu chuť a energii. Mám pocit, že se u nás škodolibě shazuje a znevažuje snad všechno…

Setkala jste se s tím i v okamžiku, kdy jste byla v roli herečky? Hrála jste třeba ve snímku Jiřího Menzela nebo televizním filmu Správnej dres?

Taky. Hraní je pro mě bokovka, zpestření moji práce. Neznamená to, že když člověk zrovna nevystuduje herectví, tak to nezvládne. Stejně tak jsem nikdy nestudovala tanec, a přesto si dodnes odskočím zatančit, i když od StarDance to bude už pět let. Když je vhodná příležitost, ráda si rozšiřuju svoje možnosti. Chodím na hodiny rétoriky, zpěvu, jezdím na koni. Snažím se neustále učit něco nového a rozvíjet se.

Z této taneční soutěže vás lidé mají stále v paměti, i když jste skončila druhá, dostáváte herecké nabídky, jste modelka, získala jste Miss World, máte úspěšnou nadaci… Nelezete lidem trochu na nervy?

Stoprocentně, že některé lidi musím asi trochu s…., teda štvát. (smích) Ale taky si na mě v rámci anonymních diskusí občas pěkně někteří vylejí vztek. Beru to tak, že čas od času zkrátka funguju jako kanál pro úlevu frustrovaných lidí a neberu to nijak osobně. Pochopila jsem, že je tady spousta lidí, kteří jsou v životě nešťastní a nespokojení, protože si myslí, že neměli tolik štěstí jako jiní. Ale to se pletou, pomoct si můžou jenom oni sami. A většinou to jsou ti, kteří nikdy nedostali ani odvahu na to vystoupit z davu a něco nahlas říct, něco udělat, dokázat, tak se radši ukrývají v anonymitě sociálních médií a komentářů, kde se ze svých frustrací vypisují. Ono opravdu všechno je jen a jen v našich rukách, ani mně nic do náruče nespadlo, jsem z venkova, jsem nejstarší ze čtyř sourozenců, nikdo mi cestičku nešlapal, musela jsem se učit a obstát ve světě sama.

Minimálně krásu jste po někom podědila…

Geny, jistě. Ale samotný vzhled je málo, pokud tomu vy nedáte další rozměr. Důležitá je vnitřní integrita, bez ní Vám vzhled nepomůže. Pouhá krása by asi těžko někoho dostala do finále StarDance, filmu nebo OSN. Pokud se bavíme o Miss World, když jde o tuhle úroveň, i v tomto případě jde o mnohem víc, než jen o vzhled.

Proč jste se tedy přihlásila do Miss České republiky?

Zaprvé proto, že jsem se od toho měla jiné očekávání, než od modelingu. A právě to nabízela Miss World, jejíž motto zní: Beauty with a Purpose, tedy Krása s účelem. Být úřadující Miss World opravdu znamená plnit celosvětovou ambasadorskou misi. Kamkoliv jsem v rámci MW mise po světě přijela, tam mě vítali jako princeznu Dianu. To nadšení a podpora byla obrovská. Všechny ty zkušenosti, které mi tahle role přinesla, přirozeně zúročuji dál.

A zadruhé…?

A taky mě lákalo, že se všeobecně tvrdilo, že MW nemůže nikdy žádná Češka získat. Jsem přesvědčená o tom, že v sobě všichni máme mimořádný talent a věřím tomu, že ženy jsou přirozenými lídry. My to v sobě prostě máme, jenom nesmíme mít strach. Věřím tomu, že když se ženy podpoří v úsilí něco dokázat, tak tu podporu dokážou obrovskou měrou vrátit světu nazpět. Musíme se i my vzájemně víc podpořit a spolupracovat. A třeba se jednou dočkáme i chvíle, kdy budeme mít tolik sebevědomí, abychom si zvolili ženu prezidentkou.

Taťána G. Brzobohatá

Narodila se 23. prosince 1987 v Trnavě.

Světová vítězka Miss World z ČR, česká topmodelka a filantropka. Je předsedkyní správní rady Nadace Krása pomoci, která podporuje 10 let seniory. Její nadace stojí za projekty „Doma bez obav“ nebo „Stařešina do každé korporace“

Její nadace podpořila v celé ČR služby domácí péče částkou přesahující 30 mil. korun. Má jednu z největších sociálních komunit na svých oficiálních sítích a řadí se mezi přední české influencery.

V současné době zastupuje český neziskový sektor v OSN a je ambasadorkou SDGs (Cílů udržitelného rozvoje)

Společensko-reportážní týdeník, přinášející profilové a exkluzivní rozhovory, domácí i zahraniční reportáže, příběhy zajímavých a neobyčejných lidí.

3 KOMENTÁŘE

  1. Úsměvné jsou i veletoče s jejím příjmením..nejdříve byla po svatbě Gregor Kuchařová,ted je Gregor Brzobohatá.Soudný člověk si myslí svoje..chtěla být za každou cenu „světová“ s příjmením Gregor místo toho byla jen pro smích..

  2. Soutěže krásy jsou jinak stále diskriminační záležitostí.Proč má žena měřit kolem 180 cm ? Plus ty míry..je to blbost..to dávno vím..

  3. Zní to hezky ale vím svoje 🙂 Tato paní má i dost plastik,přirozený vzhled u ní dávno není.Mě zklamala už kdysi.Mluvit někdy umí ale na vlastní svatbě se schovávala..má naučenou svou roli,ale je jinou než se dělá.Ohledně toho jak něco dokázat má částečně pravdu,jenže nikdo nemá stejné možnosti jako měla ona.Někdo se narodí postižený či do rozvrácené rodiny a podobně.Jí sice původní otec nevychovával,ale neprošla si asi takovým tím traumatizujícím rozvodem rodičů,kteří člověku vezme sebevědomí..to je klíčové.

Comments are closed.