Do čtrnácti let Milan Peroutka (27) nemusel povinné vánoční koncerty Olympiku, v němž bubnoval jeho otec Milan Peroutka starší († 49). Pak se mu ale tátova hudba začala líbit a dnes je do mladíka, jenž zazářil v show Tvoje tvář má známý hlas, pro jeho pět a půl oktávy zamilovaný celý showbyznys. Pracovní nabídky na něj prší ze všech stran.

Jak moc vás ovlivnila muzika Olympiku?

Vnímal jsem ji od dětství jednoduše kvůli tomu, že můj taťka bubnoval v Olympiku a každý rok jsme chodili na vánoční koncerty v Lucerně, což byla trošku otrava, přestože jsem byl samozřejmě pyšný syn, když si s kapelou zpíval celý sál. Někdy ve čtrnácti letech se to ale změnilo, šel jsem s tátou do studia, kde se zrovna dokončovala deska Olympiku, kterou jsem se posléze celou naučil. Od té doby jsem s ním vždycky rád zašel na zkoušku nebo na koncert. Tu hudbu mám rád.

V červnu máte s kapelou Perutě osm koncertů, kde na to berete čas? Oznámil jste produkcím, aby s vámi v pátek a v sobotu nepočítaly?

Myslím, že těch koncertů ještě přibylo. Samozřejmě jsem to nahlásil všem televizním a muzikálovým produkcím, ale kromě jiného také potřebujeme brzy natočit videoklip, protože máme od ledna hotový singl a klip pořád není. Přijďte se mě zeptat znovu v září, jak se mi to v létě povedlo skloubit.

Bratr Jan s vámi nahrál jednu písničku. Nemáte chuť udělat toho spolu víc?

Máme, a dokonce jsme dostali jednu nabídku a pracujeme na ní. Rád bych ale zapojil také ségru, která o tom ještě neví. Bude zpívat, i když nás všechny tři drilovala ve hře na klavír.

Jaké jste měli vztahy s bratrem v dětství?

Klasické – on byl o rok a půl mladší sourozenec, co napodoboval staršího bratra, kterého to trošku štvalo. Díky tomu, že jsme na tom věkově podobně, jsme si s bráchou vždycky hráli a dělali všechno, co bráchové dělají, včetně rvaček na konci her. Ale také jsme spolu vymýšleli různá představení. Natáčeli jsme filmy a vytvářeli muziku. V pubertě jsme se trošku oddělili, protože bráchu začal zajímat hip-hop, zatímco já zůstal u těch zpívánek. Ale už jsme zase spojení a v rámci nedávné Tváře mi držel palce. Už se zkrátka nepereme.

Milan Peroutka se Shopaholic Nicol v pořadu Kurňa, co to je?! na TV Barrandov.

Proč jste se vlastně v Tváři s Ondřejem Sokolem pohlavkovali?

To bylo od něj nečekané a podlé. Byli jsme domluvení, že před výtahem udělám taneční gesto, o kterém byl celý medailonek – jak se připravuju v rámci svých choreografických tréninků. Udělal jsem ho, ale Ondřej mi takovou napálil, že mi málem odlítla hlava. Ustál jsem to, šel do výtahu, a když jsem se naposledy otočil ke kamerám, měl celý štáb co dělat, aby zadržel smích. Po stopce to propuklo. Ondra se mi samozřejmě omluvil, řekl, že jsem dal jinak hlavu, než čekal, což kecá, ale vlastně nám to na place najednou vytvořilo veselou a uvolněnou atmosféru, takže to za to stálo.

Jak se vám chodilo v podpatcích?

Je to lehčí, než jsem si myslel. Bál jsem se toho, na druhou stranu ke mně byli kostyméři milosrdní, dali mi ještě přijatelné podpatky. Pravda je, že jsem v rámci proměny v ženu podcenil chůzi. To mi došlo, až když jsem poprvé přišel na pódium – že proměna v ženu není jen o barvě hlasu a make-upu, ale také o pohybech, které najednou působily strašně neladně.

Od porotce Tváře Janka Ledeckého jste dostal nabídku hrát v jeho muzikálu Iago. Poslouchal jste někdy jeho hudbu?

Můj taťka s ním dokonce nahrál CD Na ptáky jsme krátký. Pamatuju si, že jsem na jedné kompilaci poslouchal písničku Anny K. Nevěrná, která se objevila v Hamletovi. Nicméně s Jankem jsme se osobně poznali až v Tváři.

Premiéra muzikálu bude na podzim. Počítáte s tím, že vás nečekají žádné prázdniny?

Docela to řeším. Díky Tváři jsem začal spolupracovat s nadací Pink Crocodile, možná s ní uděláme nějaké hudební workshopy pro děti v Indii. Byť mě důrazně upozornili, že si to nesmím představovat moc oddechově, bude to zase jiný svět. Člověk si odpočine od normálních starostí a přepne trošku jinam, tak o tom pro mě dovolená je. Takovou tu proleženou formu si zkusím naplánovat na pár dní někdy v červenci, ale na ni mě stejně moc neužije. Já právě radši ty zážitkové a poznávací.

S nabídkou přispěchala také televize Nova. Čeká vás seriál Ordinace v růžové zahradě. Kdy začnete natáčet?

Už natáčím. V televizi to půjde na podzim.

Další muzikál, ve kterém se na podzim objevíte, je Krysař. Viděl jste Krysaře jako kluk?

Bohužel ne, byť samozřejmě vím, že je to jeden z prvních českých polistopadových muzikálů a že je to muzikálová legenda. Chtěl jsem se podívat v počítači na divadelní záznam, abych věděl, do čeho jdu, ale divadlo v televizi mě nebaví. Několikrát jsem u toho usnul. Tak se těším, že se do toho dostanu v rámci zkoušek.

Jak rozumíte tomu označení »špinavý muzikál«, kterým se Krysař honosí?

Je to rockový muzikál, žádná navoněná soap opera.

Milan Peroutka
Milan Peroutka je fešák, dívky na něj stojí fronty.

Jaká role vás v něm čeká?

Role Štěpána a bude hlavně o zpěvu a herectví. Je to důležitá role muže, který dokáže zlanařit celé město. Režisérka Mirjam Landa mi důvěřuje a já doufám, že ji nezklamu. Je to pro mě zkrátka další z výzev a vynasnažím se v ní před diváky obstát.

Jak si s Mirjam Landou rozumíte? Představuje typ laskavého režiséra, anebo je spíš emotivní vztekloun?

S Mirjam Landou jsem točil čil jeden reklamní spot a také byla jednou z producentek představení Ať žijí duchové!, což byl můj první muzikál. Nedávno jsme se potkali, tak jsem jí děkoval, že si mě vybrala, a ona mi řekla, že se těší na naši spolupráci.

Existuje dáma vašeho srdce, které by mohlo být líto, že netrávíte čas s ní?

Teď chodím hlavně se svou prací, kterou se snažím nešidit a hýčkat si ji, dokud nám to spolu tak klape, protože ona dokáže být také přelétavá.

Autor: Milan Ležák, ml.

Foto: Robert Starý