Jsem mámou dvanáctileté slečny a dvou mladších kluků. Čeká nás již brzy období, kdy naše dcera překročí práh dětství a vstoupí do nového světa ženství. Nadešel čas, kdy bych si s ní měla povídat o tom, co ji čeká, jak se může připravit, čeho se má obávat a z čeho se má radovat.

Jenže začalo také období, kdy právě ve chvíli, kdy jí chci něco já vyprávět, ona nemá nejmenší chuť! Všímám si, že pokud začneme naše dcery připravovat na jejich budoucí ženství těsně před tím, než přijde nebo až přijde, často jsou uzavřené a nechtějí nic slyšet. Naštěstí vím, že dcera je již připravená. O menstruaci a ženství jsme si spolu povídaly již od jejího dětství, kdy byla plná otázek, otevřená a ochotná si cokoliv vyslechnout. Bylo to jistě i tím, že já sama jsem nasávala všechny informace týkající se ženství, léčila své staré rány a traumata a učila jsem se mít ráda, taková, jaká jsem. Učila jsem se radostně očekávat menstruaci, chápat se v premenstruační fázi a užívat si období plné energie a plodnosti. Potřebovala jsem vše sdílet a jediná „žena“, která mi byla nejčastěji po ruce, byla právě má dcera. Věřím, že jsem včas zasela semínko radosti z tohoto objevování.

Dnešní dívky začínají menstruovat již v devíti letech, ale první menstruace může přijít až v sedmnácti, a i to je v pořádku.

Jelikož jsem lektorkou seminářů o menstruaci na školách setkávám se s různými postoji. A právě maminky si často stěžují na to, proč to ta holka nechce slyšet? Proč raději vyhledává informace od kamarádek a z internetu a časopisů, než aby přišla za svojí mámou a zeptala se, co jí čeká. Když pak ženy popisují svoje zkušenosti z první menstruace, jak ji vnímají jako „ženské problémy“ a něco co se musí vydržet, abychom mohly mít děti, začínám stále více chápat, proč to ty holky nechtějí slyšet.

Kateřina Juřenčáková, lektorka seminářů pro dívky na školách i pro veřejnost.

Když jsem přemýšlela, jak názorně ukázat, co může být právě kamenem úrazu, pokud nám naše děti nechtějí naslouchat, napadla mě jedna praktická ukázka. Představte si, že máte své dceři či synovi popsat, jak to funguje v krku. Otevřete ústa a řeknete: Hm, podívej se dovnitř, vidíš tam vzadu? To je hltan, to je trubice, která se níže rozdvojuje na hrtan, kterým proudí vzduch do plic a jícen, kterým putuje potrava do žaludku…..

Zastavte se a představte si tu energii, s jakou to těm dětem říkáte. Jak se cítíte, jak je vám to příjemné nebo nepříjemné. Dokážete ten proces v pohodě popsat? Jak se cítíte, když nemůžete zrovna najít ta správná slova?

A teď si představte, že máte mluvit o ženských pohlavních orgánech. Přijít za dcerou či synem a začít povídat o tom, jak pohlavní orgány vypadají, jak se nazývají a jakou mají funkci. Někomu to nedělá problém, ale někdo už před tím, než začne mluvit, má stažený žaludek a není mu při takovém rozhovoru vůbec dobře. Jak na to reagují naše děti? Pokud mluvíme uvolněně, jsme v pohodě, víme, o čem mluvíme, naslouchají nás a může to být i legrace. Ale pokud přijdeme se staženým žaludkem a křečí v těle i obličeji, naše děti nám nastavují zrcadlo a náš blok nám hezky odzrcadlí. Nechtějí nic slyšet a není se čemu divit. Také bych nechtěla.

Děti se nejvíce učí z pozorování. Pokud vidí mámu deset let nešťastnou a otrávenou z menstruace, pokud pojmenováváme menstruaci jako „krámy“ – tedy něco čeho se potřebujeme zbavit a pak přijdeme za dcerou jí povídat o menstruaci, ona už má dávno svůj názor.

Když se ptám dívek na základní škole, co pro ně představuje menstruace, často slyším slova jako bolest a strach. Ale menstruace je naše ženství, je jeho důležitou součástí. Jak tedy můžeme našim dcerám předat radost z našeho ženství, přijetí menstruace, touhu toto období uctívat a radovat se z něj, místo prožívání bolesti a strachu? Musíme my mámy začít u sebe. Zamyslet se, zda a jestli vůbec nějak pojmenováváme své pohlavní orgány, nebo jen říkáte tam dole, to, tam… Je možné, aby tak důležitá část našeho těla neměla přirozený název? To je, jako bychom nedokázali pojmenovat ruku nebo nohu. Všechny naše orgány mají velký význam a naše pohlavní orgány jsou naprosto zásadní pro pokračování dalšího života a měly by být ctěny a milovány, pro jejich úžasné schopnosti.

Další důležitou součástí našeho ženského života je objevení naší cykličnosti, proměny, která v nás neustále probíhá. Každý cyklus, díky hormonálním změnám, jsme 4x jiné. A každé toto období je velmi důležité. Pokud si začneme tyto procesy v těle uvědomovat, zažíváme krásné ženské a radostné dobrodružství. Další částí k našemu ženství je plodnost. Plodnost je dar, který bychom si měly chránit. Pokud jsme plodné, jsme zdravé, pokud svoji plodnost narušujeme, můžeme tím narušovat své zdraví, ale také svou kreativitu, své poslání. Ale jak můžeme tuto krásnou zprávu předávat našim dcerám, když sami nevíme jak vědomě se svojí plodností nakládat, jak ji mít spolehlivě pod kontrolou a při tom si ji užívat a radovat se z ní? Pokud chceme našim dcerám předat radost z blížícího se ženství, je na místě se zamyslet, zda mi samy jsme rády ženou, v celé její plnosti, plodnosti, cykličnosti, kreativitě, hloubce a moudrosti.

Až se nám stane naše ženství, cykličnost a plodnost něčím, co k nám neodmyslitelně patří a na co jsme hrdé a vnímáme to vše jako dar, nebudeme mít problém o tom všem mluvit úplně v pohodě, uvolněně, otevřeně a ve stejné energii na nás budou reagovat naše děti.

Autor: Kateřina Juřenčáková

Foto: Profimedia.cz

2 KOMENTÁŘE

Comments are closed.