Místnosti s ústředním topením či klimatizací, kde je vlhkost vzduchu okolo 25 %, i zimní mrazivé počasí běžně znamenají sušší vzduch. Čím chladnější počasí a nižší vlhkost v místnosti, tím větší potřeba tekutin. Vhodným nápojem je voda, ale často, hlavně v případě ztrát pocením a odpařováním z povrchu těla, potřebujeme vodu s vyváženým obsahem minerálních látek.
Obrat vody v organizmu je větší než obrat všech ostatních látek u osoby se sedavým způsobem života v mírném klimatu to jsou 2–4 l za den. Optimální množství příjmu tekutin se pohybuje kolem 2 litrů za den – u dospělého člověka přibližně 40 ml na kg skutečné hmotnosti. Jde však o orientační údaj, potřeba vody je velice individuální. Denní příjem a výdej tekutin by měl být v rovnováze. Nejjednodušším ukazatelem vodní bilance je barva moči. V případě dobré hydratace organizmu je moč čirá, světle žlutá, zatímco tmavě žlutá moč je známkou dehydratace. Tekutiny získává tělo především v nápojích a pak v potravě.
Potřeba vody při zimních onemocněních
Typickými onemocněními v zimním období jsou virózy, rýma, kašel, případně horečnatá onemocnění. Ve všech případech jde o zvýšené nároky na úhradu tekutin. Jednak při rýmě, kašli, zvýšené teplotě a pocení dochází k větší ztrátě tekutin, jednak organizmus potřebuje zvýšené množství tekutin na vyplavení odpadních látek.
Pokud tekutin nemáme potřebné množství, projeví se její nedostatek – dehydratace, a to akutní nebo chronická. Projevy mohou být různé a často si je s nedostatkem tekutin ani nespojíme:
• bolest hlavy
• suchá kůže a sliznice rtů
• sucho v ústech a suchý jazyk, zahuštěné sliny
• křeče v rukách a nohách
• zapadlé oči, suché s málo nebo žádnými slzami
• snížené pocení
• zvýšená tělesná teplota
• zrychlený tep
• únava nebo slabost
• nevolnost a zvracení
Zdroje vody v denním režimu
Vhodnou tekutinou je voda, ale často potřebujeme vodu s obsahem minerálních látek, zejména v případě ztrát pocením a odpařováním z povrchu těla. Pro každodenní konzumaci v rámci pitného režimu se hodí slabě nebo středně mineralizovaná voda s nízkým obsahem sodíku a vyváženým poměrem minerálních látek. Výhodný je obsah životně důležitých minerálních látek (draslík, hořčík, vápník) v dobře dostupné formě, které lidské tělo dokáže lehce vstřebat a využít.
Optimální teplota chladného nápoje se pohybuje okolo 10 stupňů, v zimním období bývá příjemnější teplejší nápoj – okolo 18 stupňů. Pod vlivem chladného počasí spontánně více preferujeme nápoje vařené, které by se však měly konzumovat teplé, ne vařící. Mezi vyhledávané chutě patří nakyslá, nahořklá a trpká.
Můžeme využít variantu vše potřebné v jednom a použít pro chladné nápoje minerálky, které díky obsahu minerálních látek mají oblíbenou velmi jemně nakyslou či nahořklou chuť. Ovšem k přípravě čaje se nedoporučují, protože při varu se minerální látky vysrážejí na nádobě, v čaji nezůstanou.
Foto: pixabay/PhotoMIX-Company/Up-Free
