Extravagantní klobouky, jak je znáte z Ascotu nebo i Pardubic, tu neletí. Taky róby vídané na dostihových kláních nebývají zvykem. To však neubírá nic z elegance parkurového sportu, kde se móda neřeší jen v hledišti, ale taky – a to primárně – na kolbišti – u jezdců i koní. V plné parádě bude k vidění také v prosinci v rámci největší světové akce v parkurovém sportu – Global Champions Prague PlayOffs 2018, která se od 13. do 16. října uskuteční v O2 areně v Praze.

Aleš Opatrný není z těch, co by si hráli na modely a svůj zevnějšek řešili víc než svoji formu nebo formu svých koní. Uvědomuje si, že ač je oblečení důležitou součástí celkového vjemu, v parkuru je rozhodující výkon koně a jezdce. Přesto letos, kdy nejlepší český parkurový jezdec s Prague Lions vstupoval zjara do nablýskané Global Champions League a přispěl k místence v prosincovém finále ligy jménem Prague PlayOffs, musel rozšiřovat svůj šatník.

Jindy býval zvyklý navštívit specializovaný obchod a z bohaté nabídky vybrat to, co mu sedí a líbí se. „Ale jako Prague Lions máme speciální saka, modrožlutá,“ připomíná týmové barvy, kterými se mezi devatenáctkou celků v soutěži odlišují. Zašli pro ně ke krejčímu. „Všechno se muselo naměřit a ušít.“

Sako, na jezdci to možná nejviditelnější, patří k předpisové výstroji a paragrafy pravidel postihují taky koně. „To, jak kůň vypadá, podtrhuje celkový dojem,“ soudí Klára Damborská, sportovní ředitelka Prague PlayOffs, jež sama v parkuru závodí. „Je to už taková kultura, že koně jsou upravení, náš sport je elegantní a všichni se snaží vypadat dobře. A i já razím heslo: Když už to v závodě pokazím, ať aspoň vypadám dobře,” říká položertem.

Jenomže parádění něco stojí. Zvlášť když se parkur dělá na nejvyšší úrovni anebo když je závodní harmonogram tak nabitý, že jezdec nestačí dojet mezi soutěžemi domů a přebalit tašky. „Záleží, kolik odjezdíte závodů – některý jezdec pět za měsíc, jiný sedmnáct,“ říká Opatrný a sám má pro případ častějších startů adekvátní výbavu. „Běžne potřebujeme troje čtvery kalhoty-rajtky, protože jak jezdíme každý den a jsou bílé, umažou se. Pak ale jedete pryč na dva víkendy po sobě a musíte vzít osmery, protože třeba nebudete mít šanci je vyprat. Sako většinou stačí jedno, helma taky vydrží, boty jsou jedny na celý rok.“

Mimo to ještě módu jezdce doplňuje povinná kravata, košile. „Nejvíc odchází rukavice. Aspoň mně,“ porovnává Damborská životnost jednotlivých součástí oděvu. „Ty, jak držíme otěže, jsou hodně namáhané a rychle se proto prodřou. Ale taky znám jezdce, kteří jezdí bez nich.“

Jezdci, znovu ve snaze zapůsobit, se snaží o barevné ladění, pokud jim to pravidla dovolují. Například při Poháru národů, což je reprezentační týmová soutěž, nasazují Češi červené sako, Holanďani mají už zavedenou oranžovou a Francie je modrá. Ale třeba rajtky jsou historicky pro muže přípustné jedině v barvě bílé, kdežto ženy mohou obléknout i béžové. Vysoké boty jsou černé, hnědé, speciální kůže může být třeba vínová. Stejně barevná bývá i helma.

Zbytek je na vkusu závodníků. Barevný tón obvykle vychází z barev sponzorů. „Já mám ráda modrou, takže košili, sako, k tomu podsedlovou dečku, čabraku na uši koně i třeba chrániče na nohy, aby si neporanili šlachu nebo kloub, ladím do stejné barvy,“ říká Damborská. „Zkrátka aby to celkově vypadalo dobře.“

Stejná procedura s důrazem na estetiku se pak obvykle provádí i u koní, kterým se zaplétá hříva nebo ocas, někdo dělá i dočasné tetování na zadek, koně se stříkají leskem a na „holky“ se dokonce používá lesk se třpytkami. Buď jen do ocasu, nebo i na celého koně, protože když pak zasvítí slunce, kůň se efektně zaleskne.

„K tomu taky mažeme kopyta olejem, aby se leskla, což je výhodné i pro zdraví koní,“ vysvětluje Damborská dvojí význam takových emulzí. „Dodávají jim živiny a rohovina po nich lépe roste, což je vhodné zvlášť v době, kdy je velké sucho. Ošetřovaná kopyta jsou trošku tmavší a je na nich vidět, že se o ně pečuje. V parkuru je opravdu vhodné dobře vypadat.“

V prosinci se o tom v Praze budete moc přesvědčit sami. Už máte vstupenku na Prague PlayOffs 2018? K dispozici jsou na www.ticketportal.cz.

Autor: Filip Grim

Foto: Archiv Kláry Damborské

Redakce magazínu ŽENY DÍVKY.