Ohrožené děti mají od počátku narušenou citovou vazbu. Proto je pro ně důležité být co nejdříve a co nejvíce v láskyplném prostředí. Fond ohrožených dětí, jakožto organizaci, která spravuje zařízení Klokánek – vyžadující pro ně okamžitou pomoc, sleduji již několik let. Není mi totiž lhostejné, co se děje s ohroženými dětmi a jakým způsobem fungují v naší republice dětské domovy. Nedávno jsem se dozvěděla o projektu KlokArt, který právě děti z Klokánku, ve kterém se o ně starají tety s láskou a porozuměním, podporuje a pomáhá jim svými aktivitami získávat finanční prostředky. Stojí za ním paní Ivana Valkusová. A o tom, proč projekt KlokArt vznikl, a co nabízí je následující rozhovor.
Co tě přivedlo k tomu, že jsi založila projekt KlokArt? A proč právě podpora dětem z Klokánků?
Začalo to zdánlivě „nevinnou“ sklenkou červeného vína. Dívala jsem se jednou večer na televizi a tam běžela reportáž o krizi, ve které se Fond ohrožených dětí a Klokánky nacházejí. Vyděsilo mě, že jim hrozí zánik! Činnost FOD sleduji už od dob, kdy jsem studovala sociální práce, takže přes 20 let. Byla to jedna z těch prvních neziskovek, která tady po revoluci začala svou činnost a rychle rostla a stávala se významnou na poli péče o týrané, zneužívané a zanedbávané děti. Pamatuji se, že nám tehdy naše profesorka říkala, že Klokánky poskytují tak unikátní způsob péče (nejblíže rodinnému prostředí, kde se o max. 4 děti starají 2 tety, které se po týdnu střídají), že se tam jezdí inspirovat i sociální pracovníci ze zahraničí. Ta zmiňovaná reportáž mluvila o velkých finančních problémech, které by mohly vést k tomu, že téměř 600 dětí, o které se v tu dobu Klokánky staraly, muselo být přemístěno do jiných zařízení (dětských domovů a kojeneckých ústavů) a tím opět traumatizováno a vytrhováno z prostředí, které se jim stalo přechodným domovem. Takže když smícháte koktejl emocí od mateřského pudu přes intenzivní potřebu být nějak prospěšná, kterou jsem v té době silně cítila a přidáte kapku červeného vína tak vám vyjde odpověď na otázku, co mě přivedlo k pomoci právě Klokánkům (smích). Prostě jsem hned po reportáži vzala notebook, napsala na fod@fod.cz, že bych jim chtěla nějak pomoci získat peníze a hned druhý den mi volal pan Vaněk, předseda FOD, že by tedy chtěli (smích).
A jak tě napadl KlokArt? Jakým způsobem vlastně funguje a co se uvnitř projektu děje? A v čem je jiný než ostatní projekty?
Vždy mě bavilo dávat lidi dohromady, no a KlokArt je vlastně projekt, který spojuje známé osobnosti s mladými výtvarníky ve tvůrčí dvojici. Tato dvojice poté vytvoří společný motiv. No a tento motiv pak natiskneme na trička, mikiny, hrnky, bloky, tašky a prodáváme u našich partnerů. Skvělé na celé spolupráci je angažovanost všech stran, které pomáhají. To mě na tom ohromně baví. V Klokartu to není tak, že celebrity dají svou pasivní podporu a tvář něčemu, co už existuje a „jen“ kolekci propagují. Oni se na celém procesu vzniku motivu aktivně podílejí. Sejdou se s vybraným umělcem a pokud si padnou do oka, začnou se bavit o tom, o čem by měl motiv být, aby je bavil a nějak je vyjadřoval. Nebo alespoň něco, k čemu mají blízko nebo co mají rádi. A výtvarník tu myšlenku musí pochopit, uchopit a výtvarně zpracovat ve svém výtvarném stylu. Takže je v každém motivu velký kus těchto spolutvůrců! Myslím, že je to něco unikátního.
Ale pozor úžasná je ještě další věc! Všichni naši partneři se také aktivně podílí na každé kampani. Dva za všechny. Naším strategickým partnerem je tiskárna OP Tiger. Tehdy se s námi sešel přímo její majitel Ondřej Parpel. Na spolupráci kývl v době, kdy Klokart byl jen pouhá myšlenka, a tím z mého pohledu prokázal nejen odvahu, ale opravdu velké srdce. Dodnes nám všechny kolekce tisknou zadarmo! Umíte si asi představit, co už je to stálo peněz! Nebo Maruška Havlíčková, ředitelka Slevomatu, anděl projektu! Když jsem jí přišla projekt představit, řekla: „To mi dává smysl, jdeme do toho s vámi, pomůžeme vám.“ A od té doby s ní konzultujeme každou kampaň a ona se osobně angažuje třeba i ve výběru barevností a produktů. V tomto je Klokart výjimečný. Ostatně všechno je o lidech, o jejich nadšení a vnitřním nastavení.
Mluvíš o slavných osobnostech, umělcích, kteří projekt podporují. Které z nich tedy za projektem stojí? A proč jsou oni sami nakloněni pomáhat právě ohroženým dětem?
Úplně první osobností byl Pasta Oner. Jeho kolekce s motivem Worry ends when faith begins a I´m changing, perfektně svým sdělením vyjadřovala to, čím jsme jako instituce procházeli – začali jsme věřit, že to zvládneme, přestali se bát a všichni jsme se pustili s vervou do stabilizování situace ve Fondu. A motiv I ´m changing říkal, že Fond společně se změnou vedení prochází velkou proměnou a mění se v moderní sebevědomou instituci. Dalšími celebritami byl charismatický Matěj Ruppert, nevyzpytatelně vtipný Jakub Kohák. Toho lze směle považovat za „klasickou“ celebritou ve smyslu toho, že je opravdu často vidět v médiích. Oslovili jsme ho na popud umělce Martina Fishera (Studio POP Machine). Martin si Jakuba v podstatě „vyžádal“ se slovy že je to “dobrej týpek“ a je to v podstatě soused z Letné. Jejich spolupráce si opravdu sedla jak poklice na hrnec a vznikl z toho motiv Lebky, který byl prodejně velmi úspěšný. Pak je tu kurážný cestovatel Dan Přibáň a éterická djka IM Cyber společně se známou a oblíbenou výtvarnicí Lenou Brauner. Okamžitě se pustily do vymýšlení motivu. Hlavní myšlenkou motivu byla společná práce, která je moc bavila. Proto motiv pojmenovaly „Spolu“ a symbolem motivu se stala okřídlená můra, která měla dětem přinášet krásné sny. Tento motiv byl neúspěšnějších motivem Klokart, myslím, že i pro svoji něžnou harmonii, kterou v sobě skrýval.
A proč jsou nakloněni pomáhat? Konkrétní pohnutky mohou být různé, to je spíš otázka na ně. Já u všech vnímám shodně jakýsi pocit vnitřní odpovědnosti a uvědomění si toho, že nemohou pomoci celému světu být lepším místem pro život, ale mohou k tomu přispět svým „malým“ a upřímným úsilím pomoci tak, jak je v jejich silách. A ještě se u toho dobře pobavit.
Je vidět, že si při tvorbě konkrétní kolekce zažíváte spoustu zajímavých chvil.
Snad můžu mluvit za celý tým, když řeknu, že zažíváme spousty obohacujících zážitků. Za každou kolekcí je ale především velká dřina. Mám to štěstí, že na projektu od začátku dělají skvělí lidé, kteří se mu věnují po večerech a víkendech nebo ve své pracovní době. Je to větší dřina, než se může zdát. Pro mě tou největší satisfakcí a odměnou je to, jak jsme začali z nuly a co jsme za dva roky dokázali.
Řekni nám, kde mohou lidé produkty KlokArt najít a koupit?
Naše kolekce prodáváme stabilně u našich partnerů Slevomat, Merchator a Mall. Každá kolekce je trochu jiná, aby si opravdu všichni naši podporovatelé a dárci vybrali a nenudili jsme je stále stejnými věcmi. Zatím se nám daří produkovat čtyři kolekce ročně.
Jak už prodej kolekcí KlokArt Klokánkům pomohl? Kam vlastně vytěžené finanční prostředky putují?
Za ty necelé 2 roky existence KlokArtu se nám povedlo přivést pod značkou KlokArt do rozpočtu Klokánků téměř 1,5 miliónů korun. Z těchto peněz se kupuje to, co je právě akutně potřeba. Často se totiž stává, že k nám sociální pracovnice třeba i v brzkých ranních hodinách přivezou děti, které jsou oblečené jen v pyžámku a bačkůrkách. Nebo malá miminka, pro která je potřeba nakoupit okamžitě druhý den spousty věcí. To asi všechny maminky znají. Nebo se nám stalo, že jsme až v Klokánku zjistili, že dítě má špatný zrak a potřebuje pořídit brýle. Rodiče buď vadu neřešili nebo na jejich pořízení neměli peníze. Takových příběhů u nás v Klokáncích najdete stovky. Nicméně věřím, že ač je naším hlavním cílem především získávaní peněz od individuálních dárců, je přínos projektu i v tom, že oslovuje dárce nikoliv jen s nataženou rukou a prosbou o finanční dar, ale na oplátku nabízíme krásné, kvalitní a originální produkty a navíc za poměrně nízkou cenu. Projekt je o vzájemném dávání. Za to, že na každém z produktů máme min. 50% zisk i přesto, že na materiálech nešetříme, patří velký dík především našim partnerům, kteří se toho svého zisku vzdávají v náš prospěch!
Prosím, na závěr. Jaké máš ty sama další plány s KlokArtem anebo máš i nějaké jiné plány s jinými projekty?
Plánu je mnoho. Když máte tak skvělý a kreativní tým lidí jako pracuje na KlokArt, tak jich je někdy až příliš. Letos jsme vyšli s minimalistickou kolekcí Janka Rubeše s názvem Transport, která se velmi povedla a lidem se líbí. Kromě dalších třech kolekcí, na kterých již pracujeme, jsme vyšli s krásnou kolekcí porcelánu, připravujeme ponožky s našimi motivy nebo ručně dělané sešity. Prostě úžasné věci. Protože všechny získané prostředky, jdou do Klokánků, rádi bychom touto cestou chtěli oslovit nejen veřejnost naší skvělou kolekcí oblečení, ale byli bychom rádi, kdyby se o nás dozvěděli i ostatní. Hlavně o Fondu ohrožených dětí. Pomáhat je prostě nezbytné, alespoň za mě.
Foto:archiv KlokArt
