„Máš chlapa?“ obrátila se na mě nová kolegyně v redakci jednoho ženského webu, do níž jsem před lety nastoupila. Ostatní dámy v kanceláři ztichly a pověsily se mi očima na rty. Byla to doslova první otázka, kterou mi po potřesení rukou položily. Bylo jim buřt, z jakého časopisu jsem přišla nebo co budu smolit do počítače.

Nesetkala jsem se s tím poprvé. Můžeme se prsit, jakou emancipaci jsme si vydobyly, plno z nás prostě odvíjí svou hodnotu od toho, jestli má doma krk, na který se večer lze milostně zavěsit. Nechci být cynická, jen bych se v této souvislosti ráda zmínila o jednom hrůzném trendu, na nějž narážím čím dál častěji. Na roztrhání jsou dnes i muži, kteří spíš než na bílém koni přikvačili bosky blátem. Ženy běžně skousnou násilníky i alkoholiky. Novum pro mě je, kolik jich je ochotných žít s mužským, který si od nich beze studu půjčuje peníze a dovolí jim za sebe platit dluhy. Ti, kteří mají postgraduál z bezostyšnosti, se pak nechávají i živit. Kolik jsou ženy ochotné obětovat pro lásku? Pro svatbu? Pro početí dítěte?

Pravda je, že jsem v tomto ohledu ve výhodě – svatbu vnímám jen jako prima mejdan v pěkných šatech a z biologických hodin jsem neslyšela ani vteřinovku. Pro to, abychom slevovali (muži i ženy) ze ZÁKLADNÍCH nároků, ale přece nemůže existovat žádný důvod. Výběr správného partnera/partnerky je klíčový pro úspěšné pokračování vztahu – banální, ale podceňovaný fakt. Než jsem potkala svého přítele, někteří lidé z okolí mě měli za nafoukanou.

Vem to ďas! Když jde o to, aby byl člověk spokojený, není čas na skromnost.

Foto: Profimedia.cz