Na Danu Kapitulčinovou mně před několika měsíci upozornila kamarádka, která byla na její přednášce. Byla nadšená nejen z přednášky o udržitelném rozvoji, ale také ze výživového směru flexitariánství, které mladá vědkyně propaguje. Požádala jsem ji proto o rozhovor, aby nám rozšířila obzory a vysvětlila, co to takové flexitariánství vůbec je.Váš profesní životopis je opravdu zajímavý – kromě Čech jste žila a studovala pět let v Británi a rok v Dánsku. Jedním z hlavních témat vaší práce je udržitelný rozvoj, můžete nám v jednoduchosti říct, co si pod ním představit v praxi?

V konceptu udržitelného rozvoje jde o zajištění dobrého života pro současnou lidskou společnost, který ale nebude ubírat na prosperitě budoucích generací. To znamená, že tento rozvoj probíhá s ohledem na socio-ekonomické potřeby lidí (např. kvalitní bydlení, férové pracovní podmínky, finančně dostupné kvalitní potraviny, atd.), ale také s důrazem na dlouhodobě kvalitní životní prostředí (čistý vzduch, voda a půda či stabilní podnebí a předvídatelné počasí). V současnosti je však bohužel v mnoha oblastech náš rozvoj neudržitelný. A současný systém výroby a spotřeby potravin je jednou z těchto oblastí.

Na vašem blogu píšete, že vás baví především  jídlo, to určitě souvisí s flexitariánstvím, kterého jste zastánkyní. Znovu se musím zeptat, co to vlastně flexitariánství je?

Flexitariánství je směr ve stravování, který k nám přišel ze zahraničí a ve kterém je kladen velký důraz na složení stravy s ohledem na původ potravin a zejména na živočišné produkty (občas se používá také termín „reduktariánství“, ale ten je spíše méně využívaný). Flexitariáni zpravidla nevynechávají žádné typy potravin, ale konzumují menší podíl živočišných produktů než běžní spotřebitelé. Zároveň si zpravidla vybírají produkty z volných chovů anebo z ekologického zemědělství, které jsou v mnohých aspektech šetrnější k přírodě a také přívětivější k životní pohodě zvířat, než tomu bývá v konvenční produkci (viz obrázek níže). Pro flexitariánství však neexistují žádná daná pravidla, takže není jednoduché zobecnit, kdo ještě flexitariánem je a kdo už není. O to se ani koncept nesnaží a myslím si, že je to jeho výhodou, protože si každý může nastavit svá pravidla dle toho, v jaké fázi se zrovna nachází a jaké má možnosti. Jedná se totiž zejména o zohlednění etických principů, které může mít každý trochu jinak nastavené.

Zařazení flexitariánství mezi ostatní stravovací směry dle míry konzumace živočišných produktů (zdroj: vlastní zpracování autorky).

Flexitariánství staví na vyvážené stravě, ne zcela vegetariánské. Myslíte, že by se dalo srovnat třeba s indickou ájurvédou, která podobný styl razí už dlouhá tisíciletí?

Flexitariánství je skutečně nové zejména v tom, že přináší etickou dimenzi do stravování, přičemž zohledňuje zejména dopady na životní prostředí a životní pohodu hospodářských zvířat. Určitě ale není prvním (a dost možná ani posledním) směrem ve stravování, který se snaží o důraz na pestrost stravy založené převážně na rostlinné stravě s nižším podílem živočišných produktů. Indickou ájurvédu neznám do té míry, abych ji mohla s flexitariánstvím dopodrobna porovnat, ale určitě je možné v nich vidět podobné charakteristiky. Situace je však dnes jiná zejména v tom, že v dnešní době produkujeme naše jídlo naprosto zásadně odlišným způsobem, než před několika tisíci či stovkami let a odborníci se shodují, že současná konvenční produkce potravin není dlouhodobě udržitelná. Na to se právě flexitariánství snaží reagovat.

Myslíte, že je tento stravovací směr zároveň hubnoucím? Je to cesta pro ženy, které se léta snaží zhubnout a klasické diety nezabírají? Máte nějakou osobní zkušenost?

Věřím, že základem pro udržení si zdravé tělesné hmotnosti je rovnováha mezi energetickým příjmem a jeho výdejem. Já osobně jsem nikdy žádnou dietu nedržela – snažím se jíst kvalitní jídlo v rozumné míře a pravidelně se hýbat (na vycházkách se psem, na józe, v zimě občas na běžkách, atp.). To na moje tělo funguje. Jak už jsem zmiňovala, tak flexitariánství je zejména o etickém rozměru stravování, takže si nemyslím, že by to mohla být nějaká nová zázračná metoda, která by pomohla lidem zhubnout. Já na takové zázračné metody ani nevěřím.

Vnímala jste při studiu v zahraničí velké změny v přístupu ke stravování? Z mé zkušenosti jsou Seveřani gurmáni a jedí dost zdravě, což se o Britech říct nedá. Jak vidíte tyhle dva národy ve srovnání s námi?

Z mé zkušenosti je možné se v obou zemích setkat s velmi zdravým i nezdravým (fast-foodovým) přístupem ke stravování. Takže v tom jsme si s těmito zeměmi celkem podobní. Ale máte pravdu, že Seveřani dávají všeobecně poměrně velký důraz na kvalitní jídlo a vyvinuli dokonce nový koncept, takzvané „Nové nordické stravy“ (angl. New Nordic Diet), která má být zdravá a zároveň šetrná k životnímu prostředí i celé společnosti. Já jsem žila v Bristolu a v Kodani, což jsou města, ve kterých je mnoho podniků, které zohledňují udržitelnost ve stravování. Nyní žiji v Praze a zde je takových podniků jako šafránu. Udržitelnost ve stravování je ale celosvětově velkým trendem a očekávám, že dříve nebo později dorazí ve větší míře i do Česka.

Povězte mi, jaký je váš osobní přístup ke stravě a tělu – řešíte třeba také přírodní kosmetiku? Jak se díváte na domácí návody, jak minimalizovat „osobní odpad“? Dalo by se říct, že žijete v souladu s přírodou, jak je to jen ve městě možné?

Osobně se opravdu snažím naprosto minimalizovat svůj dopad na životní prostředí a podporovat férové produkty. Používám tedy přírodní kosmetiku, nakupuji často na trzích a v bezobalovém obchodě, jsem členem bedýnkového družstva, což mi zaručuje čerstvou sezónní zeleninu a vejce, kupuji produkci s certifikací „bio“ a „Fairtrade“, oblečení často kupuji ze druhé ruky, nelétám, nevlastním auto, odebírám v domácnosti energii z obnovitelných zdrojů, dovolenou trávím v českých luzích a hájích… ale přesto všechno si užívám velmi kvalitního života ve městě.

Mohla byste našim čtenářkám navrhnout tři jednoduché tipy jak začít nenásilně s flexitariánstvím?

Prvním doporučením by bylo omezit množství konzumovaných uzenin a nahradit je nějakou zdravější alternativou – například luštěninovou pomazánkou (např. hummusem s různými příchutěmi, který často chutná i našim drahým polovičkám), zeleninovou pomazánkou (mrkvovou, celerovou, atp.) nebo pestem (z nejrůznějších bylinek). Druhým doporučením by bylo číst etikety na obalech a více se zajímat o původ potravin, tzn. zda byla vejce vyprodukována v klecích či ve volném výběhu, zda plodiny či živočišné produkty pochází z ekologické produkce (logo „bio“), či zda byla káva nebo čokoláda vyprodukována za férových pracovních podmínek  (logo „Fairtrade“). Třetím doporučením  by pak bylo: Nebuďte na to sami! Najděte si nějakého parťáka, se kterým se budete vzájemně ve svých snahách podporovat. Ideálně nějakou dobrou kamarádku. S podporou někoho blízkého máte mnohem větší šanci na úspěch – jako téměř ve všem v životě.

O autorce

Dana Kapitulčinová.

Dana Kapitulčinová, Ph.D. je výzkumnicí v Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Žila pět let ve Velké Británii, kde studovala a pracovala na University of Bristol a v Dánsku, kde pracovala pro konzultační společnost udržitelného rozvoje. Obsahem jejího současného výzkumu jsou environmentální vzdělávání/vzdělávání pro udržitelný rozvoj, udržitelnost a potravinové systémy, udržitelná strava. Byla hlavní řešitelkou projektu aplikovaného výzkumu „Nutriční stopy“, který běžel v letech 2016-2017 a byl spolufinancován z prostředků TAČR Omega a Univerzity Karlovy. Je členkou Výboru pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji při Úřadu vlády ČR.

 

Foto: archiv; pixabay.com/Einladung_zum_Essen