Před koncem roku většina z nás bilancuje a hodnotí uplynulý rok. Zároveň se snažíme zbavit všech neřestí a dáváme si předsevzetí. Jak si správně stanovit cíle a vytrvat? A dá se porazit prokrastinace? Nejen to prozradila v rozhovoru psycholožka a osobní koučka Lucie Úblová.

Podle posledních průzkumů si dává novoroční předsevzetí více než polovina Čechů. Myslíte si, že to má nějaký význam?

Je to pravda, lehce nad polovinu lidí si dává předsevzetí a asi deset procent je pak skutečně splní a někam je to posune. Rozhodně si myslím, že to smysl má. Je lepší si dát nějaké než žádné. Doporučuji zvolit jedno nebo dvě. Důležité je si své cíle stanovit správně. Často se stává, že si lidé vymyslí jako předsevzetí něco, co si myslí, že by dělat měli, ale ve skutečnosti to dělat nechtějí. Předsevzetí se mnohdy týkají zdraví, takže například více cvičit, zhubnout nebo konzumovat více ovoce a zeleniny. Je to něco, co si myslí, že by měli dělat, ale ve skutečnosti je třeba hodnota požitkářství u nich silnější než touha zlepšit své zdraví.

Cíle by tedy neměly být ani příliš vysoké?

Přesně tak, je lepší být realista. Výzkumy například říkají, že co se to-do listů týče, tak většina lidí má tendenci až dvakrát přeceňovat, co je možné stihnout za ten den, takže u těch předsevzetí je to velmi podobné.

Jak by si měl člověk správně stanovit svá předsevzetí?

Tady bych mohla nabídnout otázky pro sebekoučování, které s tím mohou pomoci. Zkuste se sami sebe zeptat: Co by mohlo z toho následujícího roku udělat ten nejlepší rok mého života? Za jakou jednu změnu v životě bych byl opravdu vděčný? Jaká jedna změna by mě mohla objektivně posunout? Čeho bych mohl jednou litovat, že jsem neudělal? Tohle jsou skvělé otázky pro sebekoučování, které pomohou si to předsevzetí dobře vymyslet.

Mohou nedodržená předsevzetí vést až k úzkostem a depresím?

U někoho ano, u někoho ne. Je pravda, že přehnaná předsevzetí a ambiciózní cíle představují někdy formu sebetrýznění. Někteří lidé jsou zvyklí sami sebe shazovat, kritizovat se, nedoceňovat se a tím, že si na sebe vymýšlejí takové biče, které jsou nesplnitelné, tak tvoří začarovaný kruh. Když ty věci totiž nesplním, tak mám zase důvod se kritizovat. Tedy ano, je dobré se snažit být realista, a jak už jsem říkala, správně svá předsevzetí formulovat.

Teď trochu opustíme předsevzetí. Jedním z novodobých problémů společnosti je takzvaná prokrastinace, tedy odkládání povinností na později. Na svých webových stránkách tvrdíte, že prokrastinace nutně nesouvisí s leností. Čím je tedy zapříčiněna?

Prokrastinace je systémový problém. Neexistuje jedna věc, kterou bych svou prokrastinaci mohla odčarovat, většinou jde o více příčin dohromady. V poslední době je u spousty lidí problém, že chtějí být dokonalí v každé životní oblasti. Pokud mě tlačí například termín v práci, tak je to svým způsobem snazší, než když mě tlačí snaha po dokonalosti. Člověk je efektivnější pod tlakem okolí než pod tlakem, který si vytváří sám. Reálně po mně totiž nikdo tu dokonalost nechce, je to jenom něco, co nám v poslední době vnucují především sociální sítě, například dokonalé fotky na instagramu nebo na facebooku, příběhy o lidech, kteří se stali milionáři do dvaceti let.

Je možné se podle vás odnaučit odkládání povinností na později?

Úplně zbavit se toho asi nedá, ale jde to každopádně zlepšit. Jak už jsem říkala, je to systémový problém, takže nelze změnit jednu věc a myslet si, že tím odstraním prokrastinaci. Pomoci může vést si diář, mít pravidelný denní režim, chodit spát ve stejnou dobu, vstávat ve stejnou dobu, dobře se stravovat, pravidelně sportovat. Když dobře funguje organismus, tak je náš mozek spokojený, motivovaný a připravený se s vytrvalostí věnovat těm důležitým věcem.

Myslíte si, že je efektivnější zapisovat úkoly do papírového diáře nebo do mobilu?

Já osobně dělám obojí. Na svém mobilním telefonu mám poznámku, do které v průběhu dne napíšu vše, co mě napadne, že bych chtěla udělat. Večer potom otevřu svůj papírový diář a tyhle poznámky z mobilu tam rozepíšu do různých dnů. Mobil mám u sebe pořád, takže tam kdykoliv můžu něco napsat, diář ne, s tím pracuji až večer. Papírová forma se mi osvědčila nejvíc.

Není chaotický postup vyloženě součást povahy dotyčného? Lze takového člověka přeučit na plánovače?

Existuje jeden osobnostní test, který je dostupný na 16personalities.com. Ten rozděluje lidi na plánovače a na ty, kteří jsou spíše „nárazoví“, co se produktivity týče. Skutečně je to už součástí povahy a je velmi těžké to úplně otočit. S pomocí některých nástrojů je ale možné se stát lepším plánovačem. Konkrétně ten diář je nepřekonatelný nástroj, v tuhle chvíli ještě nikdo nevymyslel nic lepšího.

Jak se může člověk v novém roce motivovat k lepšímu výkonu a produktivnější práci? Máte vyzkoušená doporučení?

Nejlepším motivátorem je nějaká vize, kterou když si představím, tak se mi velmi líbí. Takže jak už jsem zmiňovala otázky pro sebekoučování, ty mě mohou navést k tomu, co je pro mě důležité, a tam nebude s motivací takový problém. Je fajn mít vizi a konkretizovat to. Například, když někdo chce zhubnout, může si pravidelně představovat, jak mu to bude příští rok slušet na pláži v plavkách nebo jak zase oblékne své staré džíny. Ta představa v nás musí probouzet příjemné pocity. Pro každého to bude něco jiného, jen na to přijít.

foto: depositphotos.com