Proslavily ho role v televizních seriálech, ale on se mnohem víc našel v projektu Listování; se scénickým čtením herec Lukáš Hejlík už pár let cestuje po Česku. Navštívil nejeden kout republiky a začal shromažďovat tipy na místa, kde se dobře najíst a napít. Nejzajímavější z nich vychází knižně.

První impulz pro knihu Gastromapa 365 padl…

Gastromapu dělám denně šest let. Každý den jím, fotím, platím a píšu jeden report. Všechno začalo jako koníček, který ovšem ujel malou Pardubickou a já cítil, že je potřeba skočit nějaký Taxis… Nejdřív vznikla aplikace a nakonec i knížka Gastromapa 365.

Aplikace je pro tipy, kde se dobře najíst a napít, ideální. Proč vydávat ještě krásnou, ale mírně nepraktickou knihu, není to anachronismus?

Toho jsem se taky bál! Ale od začátku jsem věděl, že celá kniha musí být jiná, přitom pořád vycházet z prvotního užitečného nápadu: mapovat dobré adresy, kde se člověk nespálí s jídlem, pitím, dezertem, kávou, i když je proto třeba si i trochu zajet… Aplikaci si vyžádali věrní čtenáři a komentátoři mého každodenního psaní na facebookovém profilu, navíc, jak slíbili, její vznik i podpořili! Na 5200 z nich si ji koupilo. A knížka? Jsem až překvapený, jak skvělé jsou ohlasy. GastromAppku, jak říkám, má skoro padesát tisíc lidí; hlavně proto, že ona nikoho nenechá na cestách ve štychu. Knížka Gastromapa 365 má zase za úkol čtenáře na ty cesty vyhnat, hezky a přirozeně!

Gastromapa 365 dává i tipy na místa, kde by člověk skvělý podnik nečekal; co bylo při toulkách po Česku v tomto ohledu největší překvapení?

Knížka má jedenatřicet žánrových kapitol; kam na večeři, na snídani, na hory, do lázní, na zámek, kam s dětmi, na kafe, na sladké… nebo na burgery. Pravda je, že jedna z kapitol má název: Tam, kde se to nečeká. Ta mě obzvlášť baví, protože docela definuje celou Gastromapu 365. Po naší zemi vznikají gastromísta a koncepty, které by tu ještě před pěti lety nikdo nečekal, a se v knize podařilo shromáždit opravdu unikátní místa, kam se člověk vydá za jídlem, ač ona měla původně jiné poslání… Třeba rozhledna (aniž je třeba se rozhlížet), transfuzní stanice (aniž je nutno darovat krev) nebo benzinová stanice, kam je fajn se vydat kvůli výběrové kávě, úžasně čerstvé bagetě z dobrých surovin, skvělému dortu…, vše bez tankování.

Vy jste ale v kavárně u transfuzní stanice krev dal?

Ano, jednou! Ovšem v té kavárně jsem byl ještě třikrát.

Co vše označuje v názvu knihy číslovka 365? Neudává jen počet dní v roce…

V knize je 365 tipů na místa, kde se dobře najíst a napít, počet jsem vybral z více než půldruhého tisíce hospod, které jsem navštívil; jde o můj citový výběr. Navíc jsem na knize, stojící 365 Kč, pracoval 365 dní.

Je náročné se detailně „projíst a propít“ republiku? Co na to říká rodina?

Je to dost náročné, už proto, že jsem potřeboval eliminovat řízení auta. A telefonování… Jsem téměř čtrnáct hodin denně on-line, jezdím vlakem nebo autem, které řídí někdo z divadelních kolegů, případně ten, kdo mi na Instagramu odpoví na výzvu, zda se mnou nechce strávit šílený den a šoférovat…  

Veškerou konzumaci si hradíte, byl projekt hodně drahý?

Odhadem vyšel na půldruhého milionu korun, ale v té částce je zahrnuto nejen veškeré jídlo, ale i náklady na cesty a často na hotely v Česku. Na druhou stranu, za ty peníze bych si postavil kolem chalupy betonový plot…

Poznávají vás v podnicích, které navštěvujete?

Poslední dobou stále víc, ale pořád je to spíš díky mému dávnému účinkování v seriálu Ordinace v růžové zahradě než kvůli Gastromapě. Častěji se ale ptají: „Pane, proč si to tady fotíte?“

A vy odpovídáte?

Snažím se v kostce vysvětlit, co dělám. Moc mi to ovšem nejde, trochu se stydím…

Každý má jiné chutě, jiné nároky… Jaké jsou reakce lidí, kteří vámi doporučené podniky navštívili?

Myslím, že nejde jen o chuť. Za ty roky jsem si vybudoval velkou čtenářskou základnu, které zrovna toto opravdu vysvětlovat nemusím. Tím, že mám na blogu denně jeden nový tip, se do hry organicky přidávají další čtenáři, kteří chápou, že jde o mé doporučení, nikoli o zevrubné hodnocení a kritiku.

Dobře, a podle čeho tedy jednotlivé podniky posuzujete?

Posouzení stojí na mých subjektivních dojmech, ale snažím se být maximálně objektivní. Hodnotím koncept, jídlo, pak poměr cena – výkon, prostředí a servis. A výsledné dojmy srovnávám se všemi přechozími návštěvami. Nejsem food kritik, ani si na něj nehraju, jsem jen prostředník, který přináší zkušenosti ze svých cest. Proto má knížka nabízí kromě fotek i 365 příběhů; máloco v jednom formátu přinese větší vhled do české gastronomické scény!

Jaká je úroveň gastronomie v Česku?

Stále lepší a Gastromapa je toho důkazem. Ti, kdo nevytáhnou paty z Prahy, si můžou myslet, že vše končí na Vinohradech, ale to už roky není pravda. Leccos změnilo léto 2018 –  Češi začali hodně cestovat po své vlasti, a to navzdory tomu, že víkend v Beskydech dneska přijde na víc než týden v Chorvatsku… Já jim v tom radím! Dokonce bych řekl, že jim knížkou Gastromapa 365 cesty po naší republice trošku plánuju.

Tvrdíte, že trendy v gastronomii dávno neurčuje jen Praha…

Ano, například Brno a Ostrava mají prostor přijít s lecčíms, co by v Praze tolik nešlo. V Brně byla silná kavárenská scéna daleko dřív než v Praze. A brněnskou parketou jsou bary, které i skvěle vaří. V Ostravě se zase objevily odvážné projekty jako hranolkárna Fæncy Fries; dnes je to franšíza a má pobočky ve třinácti českých městech. A v Plzni najdete bistro, jaké není nikde jinde v republice, v Liberci vedle sebe funguje několik skvělých kaváren a daří se tam i mezinárodním kuchyním, ke kterým jsou Češi pořád dost zdrženliví…

Jak vypadá aktuální vývoj v gastronomii?

Nemít příliš velké zásoby a nabídku, ale specializovat se na jednu věc a tu dělat pořádně. A minimalizovat počet zaměstnanců, kteří prostě nejsou.

Vzpomenete na první mapovanou hospodu? A zrod té ideje?

Asi ne… Na cestách s divadlem ročně hrajeme ve všech možných českých luzích a moravských hájích na osm set představení; já kolem čtyř stovek. Díky tomu jsem dopoledne ve Znojmě, večer v Trutnově, na noc v Praze, druhý den v Brně a večer zase v Plzni. Jezdíme z Třince do Krumlova a z Ústí nad Labem do Břeclavi. Je to šílené, ale dává šanci být všude… Když jsem šanci dostal, spojil jsem dvě věci, které mám rád: divadlo a gastronomii.

Zdržme se u divadla. Co vás vedlo k projektu Listování?

Začali jsme s ním hned v prvním angažmá. Bavily nás knížky, a my měli navíc čas a chuť dělat ještě něco svého – zkrátka nezakrnět. Hned na začátku se tohle chytlo, a my do podoby divadelních představení zpracovávali další a další knížky. Dnes s tím projektem každé dopoledne objíždíme české školy, večer hrajeme po divadlech.

Která z knižních adaptací byla nejúspěšnější?

Velmi úspěšných adaptací bylo několik! Velké haló vyvolala Ekonomie dobra a zla od Tomáše Sedláčka, moc se lidem líbí i Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera. Dokonce s námi byl čtyřikrát na turné spisovatel Robert Fulghum, Dan Brown zhlédnul naše pojetí jeho románu Inferno, ale nejznámější autor, který nás viděl v akci, byl Usain Bolt.

Už na třicáté stránce poznáte, zda je kniha vhodná pro dramatizaci… Dokážete pak mít ještě požitek ze čtení?

Samozřejmě! Každý rok o prázdninách, když mám volno, objevím minimálně jednu knihu, která mě chytne natolik, že ji nedočtu, aniž si ji promítnu jako divadelní představení.

Volný čas věnujete cestování s Listováním nebo knihám o gastronomii, to vám hraní před kamerou nechybí?

Odejít ze seriálu, kde jsem nechtěl umělecky zestárnout, byla moje volba. Kdyby mi někdo v seriálu nabídnul protiúkol či roli v dobrém filmu, neodmítnu, ale zatím se ukazuje, že není nač čekat; žádné takové nabídky nedostávám. O to víc si vážím toho, že mi skvěle fungují mé projekty a nejsem nucen čekat na televizní role.

Hrál jste v řadě seriálů, proč se vám teď televizní role vyhýbají?

Opravdu nevím. Třeba jsem – jakkoli to bude znít namyšleně – pro české filmy přílišný sympaťák a fešák ze seriálů. Hrdinové českých filmů musejí být dnes totiž především podivíni, spíš nehrdinové. Pamatuju, že roli v seriálu První republika jsem nedostal proto, že jsem byl údajně moc hezký! Zvláštní argument vzhledem ke skutečnosti, že role byla ve scénáři charakterizována jako: sympatický fešák… Možná bych byl přitažlivější pro americkou produkci, protože do seriálů Ošklivka Katka i Terapie mě obsadil týž americký supervizor.

A film?

To je pro mě zcela španělská vesnice. Filmové role nedostávám vůbec! O to víc bych si takové nabídky vážil.

V roce 2015 jste se stal jednou z tváří kampaně iniciativy HateFree Culture s názvem Jsme v tom společně. To trvá?

Kampaň už nepokračuje, ale problém kyberšikany a brutality diskuzí na sociálních sítích stále přetrvává. Dokonce jsme na tom dnes hůř než tehdy; z Facebooku se stala doslova žumpa. O to víc jsem hrdý na lidi sledující stránky Gastromapy, kteří vedou slušné a plodné diskuze!

Mimochodem… Doporučte jeden výlet za gastronomií?

Bude to znít trapně, ale místo jediného tipu doporučím svou knihu Gastromapa 365, tam jich je… na celý rok!

autor: Honza Dědek

foto: Adriana Fialová

Redakce magazínu ŽENY DÍVKY.