Naivní blondýna nebo ambiciózní žena? Vztah s o dvacet tři let starším nacistickým vůdcem Hitlerem byl trnem v oku její rodině, ale ona se nenechala odradit. Po Hitlerově boku nakonec strávila bezmála třináct let, až do tragického konce, který připomíná shakespearovskou tragédii.

Milenka a později manželka říšského kancléře a vůdce Adolfa Hitlera, se narodila 6. února 1912 v Mnichově, do rodiny učitele Friedricha Brauna a švadleny Franzisky Braunové. Dětství prožila ve čtvrti Schwabing, společně se dvěma sestrami – starší Ilse a mladší Margaretou, přezdívanou Gretl. Eva navštěvovala kurzy domácích prací a psaní na stroji na katolické internátní škole a většinu volného času trávila u kamarádek, protože atmosféra doma nebyla příliš příjemná.

Osudové setkání

Braunová se velmi zajímala o film a fotografování a roku 1929 se stala praktikantkou ve fotoateliéru Heinricha Hoffmanna, osobního fotografa Adolfa Hitlera. Ten ji později Vůdci představil a od té doby byla Eva s Hitlerem často pracovně v kontaktu. Braunová se do o mnoho staršího, zralého muže zamilovala a začala toužit po jeho pozornosti. Ve svých sedmnácti letech byla prototypem německé krásky a Hitlerovi se líbila, přesto neuvažoval o vážném vztahu. To se změnilo o dva roky později, kdy se Eva pokusila o sebevraždu. Roku 1931 mladá fotografka doprovázela Vůdce na Oberfalzberg a měla pocit, že se jí dosti nevěnuje. Chtěla přitáhnout jeho pozornost a otcovou zbraní se střelila do hrudi. Jako zázrakem přežila a pro Hitlera byl její čin jasným důkazem oddanosti, který tak vyžadoval od svých blízkých i spolupracovníků. O její lásce nebylo pochyb a Eva se stala Hitlerovou milenkou.

Chladný politik a roztomilá blondýna

Mladá fotografka se stala Vůdcovou oficiální sekretářkou. Braunová amatérsky fotografovala a filmovala a společně se sestrou Gretl zaznamenávala důležité osobní momenty Hitlerova života. Z dochovaných snímků je patrné, že v soukromí Vůdce nebyl oním podivínem a chladným mužem jak vystupoval na veřejnosti. Dokázal být oddaným společníkem, kterého s partnerkou spojoval mimo jiné zájem o film, hudbu a divadlo.

Evu Braunovou společnost vnímala hlavně jako krásnou figurku, která svého partnera zbožňuje a do politiky se neplete. Z počátku tomu tak nejspíš bylo, ale Eva postupně pochopila svůj význam a začala mít ambice. O politiku se stále příliš nezajímala, ale snažila se ovlivnit obraz Hitlera na veřejnosti a vytvořit mu dokonalou image. O míře jejího vlivu nebylo v nacistických kruzích pochyb a do její přízně se tak snažil vloudit nejeden nacistický důstojník. Byla pomyslnou branou k samotnému vůdci…

Eva Braunová a Adolf Hitler na terase v Berchtesgadenu se svými psy.

Zradila ji psychika

Braunová byla prototypem moderní ženy loajální k partnerovi, která se aktivně zajímá o módu a sport. Její koníčky však zároveň sloužily jako krytí pro psychické problémy. Eva trpěla depresemi a byla maniodepresivní. Zájmy a péče o zevnějšek měly překrýt smutek, který uvnitř cítila. „Byla schopná se i pětkrát za den převléknout, i když v domě nebyla žádná návštěva.“ uvedla v dokumentu Osobnosti historie Gertraud Weisker, sestřenice Braunové.

Jen čtyři roky po pokusu vzít si život to zkusila znovu. Zaneprázdněný vůdce se jí delší dobu neozýval a depresivní Eva již nemohla situaci dále snášet. Tentokrát se rozhodla pro prášky: „Vezmu si rovnou 35 pilulek, protože chci mít jistotu. Kdyby alespoň zavolal…“ uvedla ve svém deníku. I tentokrát byla zachráněna.

Jako ze Shakespeara

Hitler se manželskému svazku dlouho bránil, Eva byla jeho neoficiální partnerkou a z jejího deníků vyplývá, že jí Vůdce bránil na veřejnosti tančit, pít alkohol či kouřit. Nakonec se však svého „dne D“ dočkala a 29. dubna 1945 se za dlouholetého partnera přeci jen provdala. V té době měl již Hitler velké potíže a bylo jasné, že se Německo u moci neudrží. Braunová se rozhodla svého partnera i nadále podporovat a byla odhodlaná s ním i zemřít. A štěstí doopravdy nevydrželo dlouho… Pod tíhou okolností si novomanželé vzali o den později život, podobně jako Romeo a Julie ve slavném Shakespearově dramatu. Posloužil jim k tomu jed, konkrétně kyanid. Jejich bezvládná těla byla z berlínského bunkru vynesena a poté polita benzínem a zapálena, jak si Vůdce přál. Nechtěl, aby se jeho ostatky dostaly do rukou nepřátel.  

Foto: ČTK